Moje dospívání.
Začínám psát o svém mládí, které bylo radostné, ale i smutné. Moje rodiče na mě neměli mnoho času, tak jsem vyrůstala jako samorost. Bydlela jsem převážně u babičky, která se o mě starala. Rodiče svoji lásku ke mně nahrazovali penězi a dárky, tudíž mě zároveň i rozmazlovali. Mohla jsem si dovolit vše, co jsem chtěla, ale nebyla jsem za nic potrestaná. Byla jsem do 13 let jedináček, a to se vše odrazilo. Nebyla jsem vedená k zodpovědnosti za své činy a myslela jsem si, že mně vše bude procházet a nic se mi nestane po celý život, ale opak byl pravdou. Nedokázala jsem rozlišit meze a hranice, necítila jsem nikdy žádnou vinu a byla jsem nezodpovědná. Proto jsem dopadla, tak jak jsem dopadla. Postupem času si člověk vše uvědomuje. Poznává sám sebe a snaží se na sobě pracovat. Začala jsem na sobě pracovat, uvědomila jsem si svoje chyby a začala jsem je řešit. Bylo to pro mě těžké, ale myslím, že jsem na sobě udělala dost práce. Jelikož jsem vyrostla v samolibého rozmazleného jedince, sobeckého a nekompromisního, bylo to pro mě hodně těžké. Zde ve vězení se mé priority velmi změnily. Naučila jsem se radovat i z maličkostí. Nejenom brát, ale taky dávat. Poznala jsem opravdové přátelství, ale i faleš. Naučila jsem se rozlišovat, komu můžu důvěřovat a čeho si mám na člověku vážit. Že není důležitý majetek, ale především pravá přátelská pomoc slovem a psychická opora. Pochopila jsem, že se různé situace dají řešit v klidu, bez zbytečných emocí, plných agrese a že je důležité vnímat a poslouchat člověka a pak teprve soudit a že nejsem středem vesmíru pouze já!
Jak mě vnímají druzí?
Především jsem přátelská, veselá a ráda naslouchám druhým. Snažím se pomoci, jak je to jen možné a psychicky druhého člověka podržet. Jsem přísná, ale spravedlivá. Nedělám rozdíl mezi lidmi a beru vše spravedlivě. Ráda bavím okolí, hraju na kytaru a zpívám. Snažím se být lepším člověkem, než jsem byla a doufám, že se mi to daří. Vzdělávám se v oboru estetiky. Čtu literaturu faktu, luštím křížovky, píši básně, skládám texty písní i hudbu, které později hraji na kytaru. Pro ostatní odsouzené na nástupním oddělení vymýšlím na besídku program. Nejvíce jsou oblíbené různé kvízy. Jako baráková oddílu zaučuju odsouzené k jejich povinnostem a řádu věznice. Domnívám se, že odsouzené mě respektují a mají ke mně důvěru. Vědí, že moje rady budou potřebovat k dalšímu životu zde ve vězení.
Po mém propuštění z vězení se budu slušně chovat, budu bydlet na ubytovně vzhledem k tomu, že nemám rodinné zázemí. Jsem po úraze nohy a dlouhodobě se léčím. Byla jsem na přerušení trestu a nejsem ještě zcela zdravá. Nemohu chodit v současné době do práce vzhledem k této indispozici. Práce je pro mě velmi důležitá a naplňující. Jakmile budu uschopněna, nastoupím do zaměstnání. Miluji zvířata a chtěla bych si pořídit nějakého psa – parťáka pro život a manžela, který by ve mně byl oporu na stáří a o kterého bych se mohla starat. Ráda bych s manželem navštěvovala hudební koncerty, divadla, kina a výstavy. Po uzdravení nohy i plesy a různé společenské taneční zábavy. Ráda bych také jezdila na různé country potlachy a Porty a za přírodou, kterou potřebuji pro duševní pohodu. Těším se, až budu opět bruslit na kolečkových bruslích. Tento sport miluju už od tří let.
Kritika na mojí osobu – říkám každému pravdu do očí, což se ne každému líbí. Nakonec pochopí, že to myslím dobře. Proto nemám moc přátel, ale nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. Jsem toho názoru, že než mít špatné přátele raději nebudu mít žádné.
