Propuštění klienti na vozíčku, kteří nemají podporu rodiny, mívají problém s dopravou do místa trvalého bydliště. Některé věznice také leží v odlehlých místech bez napojení na hromadnou dopravu. A tak jsme letos již podruhé pomáhali s dopravou hendikepovaného klienta. Naposledy jsme vezli propuštěného muže do Chomutova.
Na propuštěného Standu (máme povolení uvádět jeho pravé jméno) čekali naši dva dobrovolníci Barbora a Martin u vězeňské brány. O jeho odvoz nás požádala sama věznice, které jsme rádi vyšli vstříc. Protože jsme dostali již dopředu informaci, že vozíček propuštěného muže je rozbitý, přivezli jsme k věznici vozík zánovní, za který byl Standa vděčný.
„Na cestě do Chomutova jsme zastavili na snídani a dali si s ním dortík a kávu na oslavu. Byl nadšený a nemohl si vybrat, který ze dvou dortíků si má dát. A tak dostal rovnou oba,“ směje se dobrovolnice Barbora, která byla Standovi oporou v prvních chvílích na svobodě. Protože propuštěnému muži chyběla také nabíječka na telefon, pořídili mu ji jeho průvodci cestou, aby se mohl bez problémů spojit s přáteli a blízkými. Víme, jak moc je kontakt s ostatními lidmi pro čerstvě propuštěné důležitý.
„Během cesty s námi sdílel své strachy, ale i radosti a plány. Velmi chválil přístup věznice během svého pobytu v ní, ale vracet se do ní rozhodně nechce. Měli jsme ho dle pokynů věznice odvést k sestře, s kterou však nebyl v kontaktu, a tak jsme měli obavu, jak to dopadne. Cestou jsme se modlili za to, aby měl kde spát, protože život na vozíčku je přece jen o něco těžší,“ popisuje Martin, druhý z našich dobrovolníků, který propuštěného doprovázel první hodiny po propuštění.
Nakonec Standa zakotvil v ubytovně, kterou dobře znal. Paní majitelka ho vřele přivítala a nabídla pomoc. „Setkání se Standou bylo velkým povzbuzením pro mě i Martina a doufám, že se Standovi dobře daří a na naše setkání často vzpomínám,“ ukončuje Barbora.
Autor: Jitka Vrbová
