Ve čtvrtek 20. října proběhne v Senátu Parlamentu ČR tradiční benefiční koncert 5 Tváří zdi. Koncert je tradičně prokládán rozhovory a cílem je poukázat na všechny dotčené tváře justice a vězeňství. Koncert by nebylo možné organizovat bez podpory senátora Patrika Kunčara z Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.
Kdy a kde jste poprvé slyšel o aktivitách MVS?
Myslím, že poprvé to bylo někdy v roce 2016, kdy mně o aktivitách MVS povídal kamarád Ivan Chrástek, se kterým se dobře známe, protože jsme oba z Uherského Brodu (pozn. Ivan Chrástek je dlouhodobým dobrovolníkem a také místopředsedou Rady MVS).
Proč jste se rozhodl podporovat Koncert 5 Tváří zdi, který probíhá každoročně na půdě Senátu Parlamentu ČR?
S myšlenkou uspořádat koncert 5TZ na půdě Senátu PČR mě oslovil právě Ivan Chrástek. Mně se ta myšlenka velmi líbila, protože téma vězeňství bylo v ČR velké tabu a přišlo mi velmi užitečné a smysluplné pokusit se tento stav změnit.
Je to tuším 3 roky zpátky, kdy za mnou přišel jeden ze členů kapely Wsedě s tím, že mě zná z našeho města a připomněl mi pár kulturních akcí, na kterých jsme se potkali, včetně našich společných známých. Od té doby jsem v pravidelném kontaktu s jeho rodinou a poslední rok se jim snažím pomoci v urychlení podmínečného propuštění. Jako by nestačilo, že je táta ve výkonu trestu, tak ještě jejich malý syn velmi vážně onemocněl a podstupuje nákladnou léčbu.
Je něco co vás v minulých ročnících nejvíce oslovilo?
Každý ročník je něčím specifický a obohacující. Nejvíc mě ale vždy zasáhnou příběhy dětí odsouzených, které mnohdy čelí velké šikaně, ostrakizaci a nepochopení svých spolužáků a okolí.
Jak vnímáte aktuálně oblast vězeňství v ČR? Co je potřeba zlepšit?
Myslím, že zejména díky aktivitám MVS se v posledních letech situace mírně zlepšuje. Zároveň ale vnímám, že je potřeba v tomto úsilí nadále pokračovat a pokusit se ještě více získat média, aby se tématu a osvětě mnohem více věnovala. Jen tak bude možné postupně změnit postoj společnosti k problematice vězeňství a zejména změnit postoj k příbuzným a dětem odsouzených, kterým se většinou život změní k horšímu stejně radikálně, jako samotnému odsouzenému.
ptala se Jitka Vrbová
