Dopisování s odsouzenými je jeden z programů MVS. Tato oblast zahrnuje pravidelnou nebo jednorázovou korespondenci. Je potřeba si uvědomit, že odsouzení nemají k dispozici mobilní telefon ani počítač a jejich přístup k informacím je velmi omezený. Odsouzení se na nás obracejí s nejrůznějšími dotazy z právního poradenství, s prosbami o pomoc nejrůznějšího charakteru a někteří si prostě chtějí jen dopisovat s někým „zvenčí“. O dopisování jsme si povídali s Lenkou Hellerovou, koordinátorkou projektu dopisování s odsouzenými.
Kolik dopisů do MVS chodí a kolik dobrovolníků je nyní zapojeno do tohoto projektu?
Máme zhruba deset dopisovatelů z řad MVS, někdo má i více odsouzených, s kterými si pravidelně dopisuje. Během roku nám přijde 700 – 800 dopisů, na které je potřeba odpovědět. Někdy odsouzení zjišťují nejrůznější informace z právní oblasti, ptají se na materiální pomoc, služby, které nabízíme nebo chtějí pomoci s prací nebo bydlením po propuštění. Pokud jim nemůžeme pomoci, odkazujeme na další organizace. V tomto případě se vymění na každé straně 2-3 dopisy a pak utichne komunikace. Někdy se ale stává, že se z krátkodobé a informativní komunikace stává pravidelné dopisování.
Jaká jsou pravidla při dopisování s odsouzenými, které pisatel nezná?
Jelikož nevíme, s kým si píšeme, je důležité, aby všichni dopisovatelé dodržovali pravidla pro dopisování. Jedno z nich je zachovávat si anonymitu. Dopisovatel si může zvolit pseudonym na dopisování, aby jeho pravé zůstalo v anonymitě. Doporučujeme zvolit dvě křestní jména např. Anna Marie. MVS má korespondenční adresu, kam dochází všechna pošta, následně je to přeposláno na adresu, kde si dopisy vyzvedneme. Po vyzvednutí se dopis skenuje a posílá e-mailem dopisovateli. Korespondence by měla probíhat ideálně 2x za měsíc.
Nikdy se neptáme na důvody výkonu trestu. Je na odsouzeném, zda nám tyto informace prozradí. Důležité je také nesvěřovat odsouzenému osobní údaje, které by jej vedly k dohledání, bydliště, školy apod. Doporučuji, pokud někdo bydlí v malém městě nebo vesničce, dojet někam dál, případně většího města a dát dopis do schránky, aby na poštovním razítku nebylo číslo pošty, kde dopisovatel bydlí. Psát se dá o všech možných tématech co se v běžném životě děje, o pocitech, emocích, zážitcích. Odsouzení jsou vděční za každý střípek světa za branami věznice – co prožívají naši dopisovatelé, ať radostné nebo i smutné chvíle ve svém životě. Může se stá, že někteří odsouzení se snaží skrze dopisy hledat známost, pak je zapotřebí korespondenci ukončit.
Je potřeba si uvědomit, že ve vězení z bezpečnostních důvodů zaměstnanec pročítá veškerou poštu a pak ji teprve předává vězněné osobě. U nás takto kontrola dopisů také probíhá – dopis čte vždy pracovník MVS, než se dostane do rukou dopisovatele. Toto dopisování tedy není soukromé a nevztahuje se na něj listovní tajemství.
Je možné kromě dopisu poslat i něco jiného?
V dopisech není povolené posílat finance, léky a podobně. Dovolené jsou pouze věci na korespondenci (papír, tužka, obálky, známky atd.) nebo časopisy či literatura do 1kg.
V čem tato služba vězněným lidem pomáhá?
Lidem ve vězení naše dopisy pomáhají v prolomení stereotypního života za mřížemi. Přináší jim naději, že někdo o ně má zájem. Korespondence odsouzeným mnohdy pomáhá připravit se na výstup z vězení.
Píše se dopis v ruce, nebo na počítači?
To je rozhodnutí na každém dopisovateli. Je to tak půl napůl. Samozřejmě rukou psaný dopis působí osobnějším dojmem, ale pokud někdo píše méně úhledně, odsouzenému se může dopis hůře číst. Mám třeba jednoho dopisovatele, který si ale našel v počítači vzhled psaného ručního písma a vypadá to moc dobře.
Může se do dopisování zapojit také někdo, kdo by měl o tuto dobrovolnickou službu zájem?
Osvědčilo se, že je lepší, když je věk dobrovolníka pro dopisování minimálně nad 30 let a má za sebou nějakou životní zkušenost. Tyto zkušenosti vedou ke správnému uvažování a formulaci slov. Odsouzená osoba ve většině případu neměla v minulosti dobré příklady do života a tak jí často chybí i reálné uvažování, nadhled. Proto je dobré, aby když se nám v dopise s něčím svěří, mohla zaznít odpovídající reakce, aby odsouzený mohl přemýšlet i o jiných možnostech než byl zvyklý. Nové dopisovatele proškolíme a předáváme jim pravidla dopisování. Vždy se snažíme systém dopisování nastavit tak, aby nedocházelo k nedorozuměním nebo jiným nepříjemnostem. Odpovědi dopisovatele vždy také pročítáme a dáváme mu zpětnou vazbu.
sepsala Jitka Vrbová
