1. Co mě těší každý den?
Jelikož jsem zde ve věznici a mám problém se zdravotním stavem, tak každý den ráno, když se probudím a nebolí mě noha, tak mám z toho velikou radost J. Taky mě těší, když si můžu jít zahrát na kytaru, každé úterý na aktivitu „hudební výchova“. Miluji zvuk kytary, a když si můžu zahrát na kytaru, tak mě to moc a moc psychicky uklidňuje a jsem šťastná. Cítím se vždy jakoby „nabitá pozitivní energií“ … Těší mě taky každý den to, že se mi „pomalu, ale jistě“ zkracuje můj dlouhatánský trest!!! Jelikož jsem na nástupním oddělení ve funkci „samosprávy – barákové“, tak mě vždycky hrozně moc potěší, když se zde nic neděje „negativního“, a když se ženy navzájem k sobě chovají slušně v rámci daných možností, zde na nástupním oddělení. Těším se taky dva dny v týdnu na „poštu“, vždy v úterý a v pátek pravidelně dostávám dopisy od mého přítele a toto je pro mne takový – dá se říct, že „malý svátek“!, protože dopisy od mého přítele mě vždy pohladí u srdce a moc a moc potěší … Vždycky mi pozvednou náladu a cítím se vždy o 20 let mladší …J Potěší mě vždycky odepisování na tyto dopisy, jelikož to mě taky velice naplňuje a mám z toho dobrý pocit. Těším se taky na to, že když budu mít štěstí a projdu u komise na „PP“, tak že konečně po dlouhých letech opustím brány tohoto zařízení a půjdu na „tryáko“ do civilního sektoru … Takže, jak zjišťuju, je zde ve věznici docela dost věcí, na které se člověk, při troše dobré vůle může „těšit“ …J. Těším se taky na 22. Hodinu – doba večerky, kdy se ukládám do postele k odpočinku po celodenním, zde dost „psychicky namáhavém dni“. A pomodlím se k Pánu Bohu, svoje modlitby, které mi pomáhají to tady všechno přežít, tak nějak „v normálu“ … moje víra mi hodně pomáhá to tady všechno psychicky zvládat a drží mě nad vodou!
2. Co mě překvapuje?
Překvapuje mě ta skutečnost, že se neustále ženy se vrací, do tohoto prostředí. Když už byly propuštěny ven, do civilu a některé se sem za pár dní, či týdnů znovu vrací – podotýkám, že dobrovolně…
3. Volné téma (libovolné), např. povídka, pohádka, básnička, písnička nebo životopis (vlastní nebo jiné osoby – třeba i neexistující)
Složila jsem básničku o „nástupním oddělení“, kterou vám teď napíšu:
Na nástupce, tam je krásně
baráková skládá básně.
A ač je to k „nevíře“
Musela zpět „za mříže“…
přibylkám dá různý rady
v nástupce jsou dohromady.
Češky – Romky – různý hosti …
prvotresty zděšený
neznaj tohle vězení.
Vétéčka i prvotresty
občas mají velký tresty …
Na dozoru nám je blaze
s režimem jak na ostraze.
Pěkně nás tím naštvali,
když nám civil sebrali …L
Ostraha i dozoračky
některý jsou Ostravačky.
Praha, ale vede „prim“
má tu nejvíc vězeňkyň …
Jak nepsaný zákon praví
vétéčka nic nenapraví.
Jsme tu mladý, starý svorně
a nikdo z nás dobrovolně!
Zlobily jsme zas a zase
teď papáme jídlo v base.
Koukáme se na primu
jestli nedaj Aminu …
Rajóny ty zvládáme
radost z toho nemáme.
Čtrnáct dní se mějte rády
buďte všechny kamarády …
Zavřít můžou, pustit musí
ať změnit tohle někdo zkusí.
A když nás čapli za mříže
vzali nám i peníze.
Chlapy tu nemáme, nemůžem „koňovat“
a proto začly jsme už všeho litovat.
Teď jsme tu zavřený, a máme smůlu
a každý den napíšem, dopisů fůru.
Člověk dělá často chyby
když má kolem špatný lidi.
Nevede to k ničemu
maximálně k zločinu …
Tak končí tahle moje básnička.
Mějte všechny úsměv na rtu
a vzpomeňte si na tuhle
eskortní partu.
Martina, 13.6.2013
