S našimi odsouzenými klienty jsme v písemném kontaktu, často se tak dozvíme i jejich životní příběhy. Se svolením konkrétních odsouzených jsme pro vás připravili sérii 6 příběhů. Dnešní příběh je Marcelův.
Povězte nám prosím, jak to celé začalo.
Když mi bylo 16 let, šel jsem poprvé do vězení pro mladistvé. Odseděl jsem si tehdy 2 roky. Nezlobte se, ale stydím se za své činy, není to nic k chlubení.
Když jsem se dostal z vězení, změnil jsem se k horšímu. Byl jsem mnohem výbušnější ke svému okolí, neboť jsem byl ve společnosti „problémových“ lidí.
Na svobodě jsem proto vydržel 62 dní a opět jsem musel nastoupit trest – tentokrát na 60 měsíců. Byla to dlouhá doba a já žil stejným způsobem, jak žili moji spoluvězni. Bral jsem drogy a přestal řešit svůj život. Byl jsem lehkomyslný a divoký.
Co se stalo pak?
Když jsem byl propuštěn na svobodu, zamiloval jsem se do mé přítelkyně, s kterou jsme užívali drogy. Nejsem na to pyšný, protože teď už vím, že takový život je jen mrhání času.
Opět mě čekal další trest. Vzal jsem ho i za svoji přítelkyni a dostal 36 měsíců.
Po dvou letech však má přítelkyně zemřela. Narazila totiž na špatného člověka, který bral drogy taky a napadl ji fyzicky tak brutálně, že skončila v nemocnici v kómatu. To bylo to nejhorší v mém životě. Prožíval jsem tehdy opravdovou bolest. Bylo to jako když se díváte na zprávy v televizi, ale nemůžete do toho vstoupit a něco udělat.
Muselo to být hrozné…Přišlo pak něco pozitivního?
Před mým výstupem z vězení se mi ozvala má dětská láska, která mi dala šanci opět získat svůj život zpět. Když jsem byl na svobodě, začal jsem s ní žít. Ona měla 3 nádherné dcery. Když jsem si s ní začínal, její bývalý přítel mě nenáviděl a dělal vše proto, abych s nimi nemohl být. Já se snažil dělat všechno správně, chodil jsem do zaměstnání…
Během mé nepřítomnosti však bývalý přítel navštěvoval moji družku, která si to ale nepřála. Já myslel, že si tam chodí pro své děti, v čemž jsem mu nebránil. Ale on neustále řešil moji osobu.
To bylo pro vás i družku jistě nepříjemné. Vyřešilo se to nějak?
Trvalo to dost dlouho. V té době čekala moje družka našeho syna a já už se začínal bát, aby jí neublížil. Přestal jsem kvůli tomu chodit do práce a byl doma. On nás tahal po soudech ohledně dětí. Byl jsem ze všeho psychicky úplně vysílený a má družka také. Když se mi narodil syn, byl jsem šťastný a začalo vše nabírat správný směr a já doufal, že teď už bude vše dobré.
Ale tehdy mě opět osud donutil padnout na kolena. Má matka mi totiž zemřela a byl to pro mě hrozný šok. Psychicky jsem to přestal zvládat – hroutila se mi půda pod nohama. Neměl jsem nic pod kontrolou a má družka byla na vše sama. Nic jsem totiž nezvládal. Ona to nevydržela a opustila mě. Vrátila se ke svému bývalému příteli. Jsou spolu dodnes.
Asi jste se na družku zlobil, že?
Já k ní nechovám zášť, chápu její situaci. Mého syna nevídám. Nemám o něm žádné zprávy a hrozně to bolí, protože je pro mě vším. Dal jsem mu život a vše, co dělám, dělám pro něho. Jsem si vědom chyb, které jsem udělal.
Co byste vzkázal našim čtenářům?
Tento příběh není o tom, jak jsem to pokazil a skončil ve vězení, ale o tom, že lidem chybí pochopení a soucit. Lidé neznají příběhy těch, kteří jsou ve vězení. Netuší, jaký mají odsouzení život a co uvnitř prožívají. Je bohužel spousta věcí a okolností, které nás dostávají na stezku plnou nástrah. A ti, kteří by nás mohli vést po té dobré cestě, s námi nechtějí nic mít.
Byl to Bůh, kdo ke mně promluvil, abych byl svému okolí „tím bližním“.
Proto jsem se vydal tou správnou cestou a pevně věřím, že mě potkají dobré časy. Děkuji Vám za vaši ochotu pomáhat lidem jako jsem já.
sepsal Marcel
jazyková úprava Markéta Krejčí
