1. Co pro mne znamená omluva? (kdo se mi kdy a za co omluvil, jak jsem omluvu prožívala a přijímala, po jaké omluvě stále toužím)
Omluva je pro mne samozřejmá věc. Je správné, když si člověk umí přiznat, že se mýlil. Když udělám chybu, mrzí mě to, když se něco takového stane a je jasné, že se omluvím, hlavně, když vidím, že to někomu ublížilo. Nerada chybuji a vůbec mi nedělá dobře pomyšlení, že se kvůli tomu někdo trápí.
Myslím, že každý člověk, když přijímá omluvu, má přirozeně dobrý pocit. Já to tak alespoň mám. Omlouvající mi tím dává najevo, že si mě váží a záleží mu na mě a na tom, co cítím, samozřejmě, pokud je omluva upřímná a neřečená jen z povinnosti. Vždyť, co je vlastně omluva? Uznání chyb a omylů a přiznání pravdy.
V celém mém životě mi nejvíc ublížila a stále ubližuje tchýně. Vzala mi děti, lže jim o mě a vztahu, který jsem měla s jejich otcem. Očerňuje mě kde může. Kdyby to dělala z nevědomosti, smířila bych se s tím, ale nejhorší pro mě je myšlenka, že to dělá vědomě. Je prostě zlá a dělá jí dobře, že mě tím způsobuje bolest. Že mi to drásá srdce i nervy. Přála mi smrt. Tehdy, když jsem umírala, byla šťastná a vůbec neskrývala, jakou má radost, že bude mít ode mne klid. Má divnou povahu a je mi jasné, že se mi nikdy neomluví ani ona, ani její syn, který se po desetiletém vztahu zachoval jako zbabělec, stáhl se pod maminčinu sukni a jen tiše přihlíží, jak ubližuje nejen mě, ale i našim dětem. Přála bych si, aby se změnila, a aby se mi omluvili oba dva.
2. Komu se potřebuji omluvit? (popis situace, která mou omluvu vyžaduje, nebo je možné omluvný dopis přímo napsat, aniž by se odeslal)
Mou největší omluvu dlužím svým dětem, za obrovské chyby, které jsem udělala a kvůli, kterým nemají takové dětství, jaké by si zasloužily. Syna Kubíčka často hlídala babička, protože jsem pracovala skoro každý den v pohostinství. Jako samoživitelka jsem to neměla lehké. Moje dvě dcerušky Kristýnka a Gábinka byly v jejich 6 a 5 letech, lstí tchýně, svěřeny do její péče, kvůli našim bytovým problémům. Abych je co nejdřív získala zpět do péče a mohli jsme být zase pohromadě, udělala jsem špatné rozhodnutí. Zvolila jsem rychlejší cestu a myslela jsem, že je správná. Neuvědomila jsem si, že tím můžu zhatit vše, což se také stalo. Přišla jsem o možnost získat je zpět do péče a jako správná máma být dětem oporou a vzorem. Kéž by ode mne také přijaly omluvu za velikou bolest v srdíčkách a zmatek v hlavičkách, který určitě měly, když se mi stal úraz a nevěděly, jestli přežiji, jak budu vypadat a zda budu soběstačná. Muselo to být pro ně strašné. Po tom všem, co zažily před mým úrazem i po něm, během mé rekonvalescence jsem jim musela oznámit, že budeme odloučeni na další tři roky, i když jsem věděla, jak to pro ně bude strašně těžké. Obdivuji je, že to zvládají a modlím se, aby je to vše, co kvůli mně musejí zažívat, nepoznamenalo špatně v jejich budoucím dospělém životě.
Moji velikou omluvu a poděkování si zaslouží moje milovaná maminka. Vím, jak jsem jí ublížila svým nezodpovědným chováním. Obdivuji její trpělivost a silné nervy, které měla, když jsem ležela v umělém spánku a dva měsíce jí lékaři říkali, že asi umřu. Jako matka, která má také děti ji obdivuji, že to se mnou vše vydržela, a že jí nepuklo srdce.
„Moje milovaná rodino, z celého srdce se vám omlouvám za špatné rozhodnutí, která jsem dělala a vy jste za ně trpěli. Je mi to moc líto. Slibuji vám, že druhá část mého života, která začne až překročím práh tohoto zařízení, bude jiná. Udělám vše, aby se neopakovalo nic z toho, co jste museli se mnou prožívat. Chci být matka, o kterou se budete moci opřít a dcera, která vynahradí své mamince všechny ty bezesné noci a vrásky a šedivé vlasy, které kvůli mně má. Jste můj život. Miluji Vás nadevše. Doufám, že až budete dospělí, pochopíte, co mě vedlo k neuváženým rozhodnutím a jak moc toho lituji a odpustíte mi.“
Lenka, 11.7.2013
