Eva
Jmenuji se Eva a jsem narozena ve Šternberku. Když jsem se narodila, máma mě nechtěla. Zůstala jsem v kojeneckém ústavu do 6 let a pak si mě vzala náhradní rodina, u které jsem zůstala pouze do 7 let, protože mě nechali znásilnit. Nevlastní máma potřebovala 70 000,-, a tak mě znásilnili. Já jsem přišla domů, vykoupala jsem se, najedla jsem se a ještě jednou vykoupala a vyčistila zuby, pak mě matka zmlátila a řekla, ať jdu spát a já šla. Po 5 minutách přišla má nevlastní babička do pokoje a našla mě v epileptickém záchvatu. Zavolala mi záchrannou službu, a ta mě hned odvezla do nemocnice v Olomouci, a tak už jsem zase cestovala do dětského domova, kde jsem zůstala do 18 let. Pak mi dětský domov daroval nějaké peníze (moje alimenty) a odvezli mě do Prahy na Smíchovské nádraží. Byla jsem mladá a nevěděla jsem co dělat, tak jsem tam poprosila 4 Ukrajince, ať mi poradí, jak se dostat tam a tam. Místo odjezdu jsem s nimi šla na pivo. Potom jsem si odskočila a oni mi do piva nasypali prášky (Rohypnol). Pak mě našli policajti nahou na Hlavním nádraží v Praze. Tam mi zavolali sanitku, udělali veškeré vyšetření a našli u mě tři druhy spermatu. Já jsem se z toho zhroutila a odvezli mě do Bohnic na psychiatrii. Pustili mě 19.11.2007, mě srazilo auto a byl to jeden z těch Ukrajinců. Mám následky na celý život.
Nevím, proč můj život procházel a možná prochází špatným způsobem. A tak vás tímto prosím a zároveň žádám, pokud je to možné, o velkou pomoc a podporu. Když jsem ve vaši společnosti, cítím se zachráněná a jsem za to vděčná. Mám tady ve vězení jednu dobrou až nejbližší přítelkyni, jmenuje se Petra, která mě vždy vyslechne a pozná, když mám nějaké těžkosti na srdíčku. Mám ji ráda a vážím si jí strašně moc.
Chtěla bych vás požádat o maličkou pomoc, která mi byla nabídnuta. Já jsem momentálně bez všech mých potřebných věcí, nákladem k tomu civilnímu balíčku. Jste jako moje rodina, jelikož žádnou nemám. Srdečně vám všem děkuji, s pozdravem vaše věrná klientka Eva
