Esej, červen 2017, Lukáš
- Co cítí oběť trestného činu?
Záleží na závažnosti trestného činu. Jestliže byla oběti odcizena věc v její nepřítomnosti, tak jí byla způsobena spíš materiální škoda, nebylo by tak, kdyby oběť měla nějaký citový vztah k odcizené věci, nebo by se těžko nahrazovala.
Při přepadení a tím myslím přímý útok na člověka, tak u takového případu jsou následky a škody daleko horší. Nejen, že dojde k materiální škodě, oběť prožije šok a strach o zdraví – život. Takové následky si může oběť nést do konce života.
- Jak mohu své oběti nahradit, co jsem způsobil?
Jako pachatel bych měl navázat kontakt s poškozeným – obětí. Popřípadě když to okolnosti dovolí, tak oběť přímo navštívit, nebo se s ní spojit prostřednictvím někoho. Projevit lítost a snažit se vysvětlit, proč se tak stalo, co mě k tomu vedlo a slíbit, že nikdy nic podobného neprovedu – samotné oběti ani nikomu jinému. Jestliže vznikla škoda, tak ji urovnat. … v mém případě bych prosil za odpuštění.
- Co byste dělal na místě Lucky, která byla obětí krádeže?
Jako pachatel jsem prožil něco podobného. Případ Lucky je pro mne těžko představitelný. Je křehká bytost. Když se pokusím vcítit do stejné situace a pozice Lucky, představím si, že jsem zranitelnou ženou. V okamžiku přepadení bych čekal, co se bude dít a v hlavě si přehrával ty nejhorší scénáře. Mé jediné přání by bylo – hlavně ať se mi nic nestane. Až by pachatel odešel a já věděl, že skončil, tak bych počkal, až se uklidním, poté zjistím škody a zavolám policii. Nepředpokládám, že pro ženu v jejím postavení by bylo vhodné se bránit. V každém případě musí oběť spočítat všechna možná rizika, jde především přece o její zdraví.
