Co pro mne znamená omluva je asi toto:
Mockrát se mi již stalo, že se mi lidé omluví a já odpustím, protože to jsou malé věci, ale jsou i věci, za které se lidé omluví, a já odpustím, ale zapomenout prostě nedokážu, protože se mne to dotklo tam někde hluboko uvnitř mne. Jako je třeba nevěra anebo, když někdo dokáže zneužít.
Jako má partnerka se mi omluvila za nevěru a pro mne to znamenalo hrozně moc, protože jsem jí milovala. I když ale srdce zůstalo plné mnou, tak přeci jen tělo to patřilo někomu jinému. Je to těžké někdy říct odpouštím a přitom vědět, že to nejde, že při pohledu na hodinky, kdy na svojí lásku čekáte, už zase myslíte na to, zda nezahýbá či, co dělá – zda nepřijde někdo třetí a neodvede si jí. Proto si teď sama pokládám otázku, zda jsem odpustila.
Po jaké omluvě toužím?
Chci se omluvit své mamince za to, že jsem byla taková jaká jsem, a že i když umřela, tak stále ne tak jako si zasloužila. Jen Bůh ví, jak ráda bych vše chtěla vrátit zpět a říct: „maminko miluji tě a odpusť mi prosím a klečím před tebou“.
Edita, 11.7.2013
