Asi v půlce prosince mě můj prostřední pětiletý syn Kryštof před večerní modlitbou překvapil následující větou. „Tati, kdybych byl hodně starej a kdyby mělo třeba umřít hodně lidí, třeba sto, nebo já. Tak to já bych se obětoval a radši bych umřel sám.“ Zajímavé, řekl jsem si. Asi v nedělní škole probírali oběť na kříži. Zkusil jsem tedy jeho odhodlání k oběti otestovat. „A co kdybys měl obětovat jeden svůj vánoční dárek a dát ho nějakému jinému dítěti?“ „Nóó, to nevim.“ Zakolísalo jeho odhodlání. Po delší úvaze, ale přeci jen přitakal, že asi ano. Začali jsme si pak povídat o dětech rodičů, kteří jsou ve vězení a jak se asi cítí, když nemohou být se svými rodiči a jak jim musí být smutno a co asi prožívají rodiče, když nemohou být se svými dětmi. Myslím, že chápali velmi dobře. V létě se navíc skamarádili s dvěma kluky, jejichž otec byl také ve vězení, takže už trochu tušili, co to znamená.
Každý rok hledám, jak udělat aspoň něco, podle čeho mí synové poznají, že Vánoce nejsou jen o nich a
o tom, kolik dárků dostanou. Rozhodl jsem se tedy v minutě, že jim ještě „zatepla“ představím myšlenku Andělského stromu, která mi ležela už nějakou dobu v hlavě. „A co kdybychom jednomu takovému dítěti, jehož maminka je ve vězení a nemůže si dárek dovolit, něco koupili? Myslíte, že by to té mamince a jejímu dítěti pomohlo vědět, že na sebe nezapomněli?“ „Hmm, asi by to pomohlo.“ „A Tobiáši (nejstarší syn, 8 let), byl bys ochoten přispět na to něco ze svého kapesného?“ K mému překvapení řekl, že ano, i když jinak je dost spořivý.
S manželkou jsme vybrali jako dárek Lego robota se svítící kostkou na helmě. Když
ho naši kluci uviděli, hned začali žadonit, že ho chtějí taky, že je úžasný a ta svítící kostka a… Vysvětlili jsme jim, že to je Ten dárek, který pošleme klukovi, který má maminku ve vězení, a že to je ten, který obětovali. Tobiáš navíc přispěl vlastní padesátikorunou (což je na jeho poměry dost), z čehož jsme měli opravdu radost. Dárků i tak dostali dost. Ale snad se aspoň trochu naučili štědrosti a viděli, že obětovat něco, co bychom moc chtěli, je ta skutečná oběť.
