Čeho lituji a jak to napravit.
Mám spoustu věcí, kterých lituji, ale nejvíce mě tíží dvě věci:
Je tomu dvacet tři let, co jsem se po rozvodu rodičů přestěhovala k otci. Byla jsem velkej sobec. Bydlela tam s námi ještě babička. Vždycky jsem na sebe upoutávala pozornost mého otce. Nechtěla jsem, aby si našel jakoukoli ženu. Musel být vždy jen se mnou a babičkou. Byl, je a bude nejlepší človíček na světě, kterého znám. Toleroval mi spoustu věcí, a že jich bylo dost. Byla jsem hyperaktivní a v nižším věku i průserář, a stále měl se mnou tu trpělivost, a nikdy si ani kvůli mně nenašel ženu. Žije sám už 32 let. Ve 26 letech jsem se vdala a při našem tanci jsme si poprvé popovídali, jaký jsem byla sobec, a chtěla jsem to nějak napravit, ale bohužel uteklo už spoustu let a otec si už vedle sebe nedokáže jinou představit. Proto po jeho boku zůstanu Já s jeho vnoučaty a postarám se, co nejlíp o něj.
Má druhá věc jsou děti. Měla jsem je v raném věku, ale nikdy litovat mě ani nenapadlo. Myslím si, že moje výchova prospívala oběma dvěma. Vždycky jsem byla toho názoru, že se budu snažit vychovat své děti jinak, než jsem byla vychovávána já (tehdy ještě u matky). Naše citové vazby byly velmi silné a má výchova spočívala v tom, aby nelhaly a jakýkoli problém vyřešily v klidu. Ale v roce 2006 se stal velký zvrat. Přišlo na mě trestní stíhání a v roce 2008 mě odsoudili na deset let. Tento pocit, že musíte odejít od rodiny na tolik let je velmi bolavý. Mé dceři bylo tehdy osm let a ještě to tak nechápala jako teď. Strádá city ještě více než syn. Synovi bude letos 15 let. Doteď má dcera není vyrovnaná, že jsem v tomto zařízení. Je to hlavně znát na jejím prospěchu ve škole a v jejích dopisech je cítit ztráta a hlavně bolest. Což u mého syna to bylo tenkrát naopak. Nechtěl mě ani znát. Jako sourozenci jsou rozděleni a synovi plete hlavu bývalá tchýně. Tenkrát mě velmi nenáviděl a nechtěl si nechat nic vysvětlit od mé dcery. Byla a je to pro mne neskutečná bolest. Tchýně mu zakázala veškerý styk se mnou. Až po dvou letech mi poprvé napsal, že se na mě nezlobí a miluje mě. Ale přesto si musíme psát tajně, aby se to nikdo nedozvěděl, jinak by měl problém. Šest let jsem ho neviděla. Přesto jsme se slyšeli i párkrát v telefonu. Nikdo si nedovede představit, jak moc mi krvácí srdíčko. Vím, že vrátit už nic nejde, ale až mě propustí, budu se snažit jim vše vynahradit a svou lásku jim dám i v jejich dospělosti.
Kým je pro mne Ježíš.
Tohle je těžko popsatelná otázka pro člověka, který sám vlastně neví, v co má věřit. Věřím, že mezi nebem a zemí určitě něco je, ale stále jsem ještě nenašla, co to je. Mám svůj osobní příběh, který se mi stal v roce 2001. Měla jsem už děti na světě, stále jsem kojila. Jednoho dne se mi to samo zarazilo, ztvrdlo a dostala jsem velké bolesti a teploty. Bolestí jsem nemohla ani chodit. Lékaři si s tím nevěděli rady. Vytahovali mi to injekcemi, ale stále se mi to tvořilo dál. Také jsem zkoušela ty babkovské rady, že tvaroh vytahuje hnis a snižuje teploty. Trápila jsem se takhle měsíce, až jednou jsem stále prosila Boha, ať mi pomůže. Bylo už navečer, když jsem ležela a ucítila jsem na těle horkost. Běžela jsem do koupelny a zavolala jsem přítele, ať se podívá, co se děje a celé pod bradavkou se mi to roztrhlo a měla jsem otravu krve. V tu chvíli jsem děkovala Pánu Bohu, že mi od té bolesti pomohl. A můj zápor je takový, že trpím já a celá moje rodina za věci, které byly způsobeny jinou osobou a my jsme odloučeni na sedm let od sebe. Každý den prosím Boha, ať se stane nějaký zvrat, a pomůže mi Bůh žít už spokojeně s mou rodinou. Snad se mi to, co nejdříve podaří.
Pavla, 20.2.2014
