Tereza Matějková neměla šťastné dětství. Matka o ni a o její tři sourozence nejevila zájem, otce nezná, dětství prožila v dětském domově a netají se tím, že jako mladistvá vyzkoušela drogy. Díky věřící pěstounské rodině našla Tereza víru v Boha. „Spadla jsem na úplné dno, nenáviděla mámu a bez Boha bych to nezvládla. Mámě jsem díky tomu dokázala odpustit, ale i tak někdy přijdou chvíle, kdy se neubráním slzám,“ říká. Svoji mámu občas navštíví v zařízení, kde pobývá, protože trpí schizofrenií. „Chybí mi, že není normální a že nejeví absolutně žádný zájem o svět kolem. Jediné co jí zajímá je kafe a cigára,“ dodává smutně Tereza.
Tereza i přes nepřízeň osudu vystudovala hru na klavír – obor skladba. Velký podíl na tom ovšem má podpora profesora, který se jí věnoval. Nyní je tato mladá žena úspěšnou hudebnicí a skladatelkou, která vede vlastní nahrávací studio. V létě přijela svůj životní příběh vyprávět dětem na Andělský kemp, aby jim dodala naději, že i když k nim nebyl osud příznivý, jejich život může být dobrý. Přiznává, že nejtěžší pro ni bylo bezprostřední a neustálé objímání ze strany dětí. I to ji ve vzpomínkách vrátilo do jejího vlastního dětství. „Možná díky svému příběhu lépe chápu pocity těchto dětí. Říkala jsem jim, že i když dokážou svým rodičům odpustit, neznamená to, že se někdy nedostaví pocity smutku a nebudou brečet. Je to normální, nemá cenu se bránit, stejně tak v případě potřeby navštívit psychologa,“ vypráví.
Tereza si je vědomá toho, že dětství bez rodiny na každém dítěti zanechá stopy. Ona sama tvrdí, že je kvůli tomu více impulzivní. „Jako dítě jsem si potají trhala vlasy vzteky, ničila jsem věci a dávala pěstí do zdi. Do teď, když jsem naštvaná, cítím návaly zlosti a pocit fyzicky ubližovat. Je to narušené dětství a k tomu patří neadekvátní chování v dospělosti, s kterým se musí pracovat,“ doplňuje.
Ve své hudební tvorbě se zaměřuje na niterná témata, která sama dobře zná. A protože ji velmi oslovilo téma dětí, které mají rodiče ve vězení, věnovala Andělskému kempu jednu svoji píseň, která je především o odpuštění. My za ní moc děkujeme.
Odkaz na video:
sepsala Jitka Vrbová
