Statistika návratu do vězení je děsivá – z deseti propuštěných vězňů se jich za mříže vrátí sedm. Čtyři roky strávila v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou také bývalá narkomanka Věra Suchá. Při pobytu ve vězení a potom také při návratu do reality ji provázela zkušená mentorka MVS Jana Thálová. Jak Věra sama přiznává, bez pomoci Jany by život po výstupu z vězení nezvládla.
„S Věrou Suchou jsem se poprvé setkala asi před 7 lety ve věznici Světlá nad Sázavou. Pravidelně se zúčastňovala našeho programu Příprava na propuštění a následná péče a často jsme spolu mluvily. Během 3 a půl roku našeho setkávání ve vězení udělala Věra velký pokrok a brala mě jako svou mentorku velmi vážně,“ vzpomíná na setkání Jana Thálová. Věru popisuje jako ženu s nízkým sebevědomím. Než nastoupila do vazební věznice, byla drogově závislá a žila jako bezdomovkyně. „Proto jsem věděla, že bude potřebovat denní pomoc a podporu od počátku,“ dodává Jana.
Věřino dětství nebylo ideální. Vyrůstala jako jedináček jen s otcem, kterému byla diagnostikovaná roztroušená skleróza. Věře bylo tehdy devět let a o svého tatínka se musela starat. „Na učňáku jsem to flákala. Nastoupila jsem na učení v oboru svrškařka, pak jsem přestoupila na přadlenu do Slaného. To jsem nějak dodělala,“ popisuje Věra. Zlom v jejím životě přišel s úmrtím jejího téměř 6letého syna. „Byla to obrovská životní tragédie a já jsem to neunesla. Rozvedla jsem se a začala jsem žít s jiným partnerem. On i jeho sestra jeli v drogách, což jsem ze začátku nevěděla. Zatáhli mě do toho a já začala brát pervitin.“ Pak není těžké si představit, jaký její život dostal spád. „Vykašlala jsem se na tátu a odešla jsem do Teplic dělat prostituci. Bylo mi všechno jedno,“ říká Věra.
V roce 2014 byla obviněna za krádež s loupežným přepadením a dostala trest 4 roky. A jak vzpomíná na pobyt za mřížemi? „Zvládla jsem to, ale už mě tam nikdo nedostane. Když jsem slyšela ostatní spoluvězeňkyně, jak se baví, kdo koho okradl a jak si dají drogy, až zase vyjdou ven, to mi nic neříkalo. Takových lidí jsem se dokonce bála a bojím se jich i teď, když je potkám venku.“ Ve vězení se začala zapojovat do aktivit MVS a spolupracovat s mentorkou Janou Thálovou. „Díky tomu jsem si uvědomila, že jsem selhala a musím začít žít normální život,“ doplňuje Věra.
Návrat do reality nebyl růžový. Po propuštění přijela Věra do Prahy vlakem, kde na ni čekala její mentorka Jana, aby společně absolvovaly návštěvu sociálního kurátora, ubytování v azylovém domě a návštěvu úřadů. Věra třeba neměla peníze na zaplacení několika dnů pobytu v azylovém domě, protože jí ještě nepřišly peníze. I s tím pomohla její mentorka. „Začátek vypadal slibně, ale po 3 měsících z azylového domu zmizela a dlouho jsem o ní neslyšela. Skoro jsem přestala doufat, že se ještě setkáme,“ kroutí hlavou Jana. Důvodem byl její nový partner Petr, také bývalý narkoman a vězeň. Chtěli být spolu, ale ubytování pro dva nikde nenašli, tak přespávali půl roku v pražském squatu, práci si však drželi. Pak se dostali na ubytovnu a poté požádali o sociální byt. V něm žijí i dnes. A aby si ho udrželi nadále, každý si našel ještě druhou práci.
„Máme jednu velkou místnost, kde je kuchyň i obývák. Zvelebujeme si to taky, radujeme se z maličkostí, třeba z toho, že jsme si nechali s přítelem spravit zuby. Já mám také po operaci nohy, kterou jsem měla kvůli úrazu dlouhé roky zanedbanou a chodila jsem jenom po patě. Přítel je bohužel bez nohy. Vypadá to ale nadějně, že snad získá protézu,“ usmívá se Věra, které z hlasu čiší opravdová radost.
Celé 3 roky co je Věra na svobodě zůstává v kontaktu se svým „andělem strážným“ – Janou a navštěvuje také Klub 2 Ryby, který MVS organizuje pro setkávání propuštěných vězňů. „S Věrou si často voláme a ví, že se na mě může kdykoli obrátit. Je právem hrdá na to, co dokázala a i já mám z toho radost, jak se postupně mění a věří si. Byla jsem u nich na návštěvě, jsou to nesmírně vděční lidé. Dokonce ubytovali dočasně ve své garsonce kamaráda z Klubu 2 Ryby, který umíral na rakovinu. Toho si velmi vážím,“ prozrazuje Jana.Propuštění lidé mají často zkreslené představy, jak budou žít na svobodě. Jenže čím jsou ve vězení déle, tím hůře se do společnosti zařazují. Z tohoto důvodu je nesmírně důležitá práce mentora, jeho podpora, rady, motivace, praktické a reálné kroky, které spolu s klientem prochází. Tím se sníží riziko recidivy a návratu do vězení. „Chce to pevnou vůli. Věděla jsem, že musím začít někde, kde mě nikdo nezná a že se nesmím vrátit do Teplic, abych tam nepotkala všechny ty lidi kolem drog. Jsem ráda, že jsme to s přítelem zvládli, že jsou na nás lidi pyšný a hlavně máme jeden druhýho, pomáháme si. Nebýt Janičky, tak bych to asi nedala. Strašně jí děkuju. Je to jako moje máma,“ uzavírá vyprávění Věra. Že by happy end? Bude. Chystá se totiž svatba!
sepsala Jitka Vrbová
