Martina

Moje dospívání. Začínám psát o svém mládí, které bylo radostné, ale i smutné. Moje rodiče na mě neměli mnoho času, tak jsem vyrůstala jako samorost. Bydlela jsem převážně u babičky, která se o mě starala. Rodiče svoji lásku ke mně nahrazovali penězi a dárky, tudíž mě zároveň i rozmazlovali. Mohla jsem si dovolit vše, co…

Iveta

Moje dospívání Dětství jsem měla krásné, ráda na něj vzpomínám. V 10-ti letech jsme se stěhovali do menšího města. Škola mě taky docela bavila. Moje nejlepší kamarádka Marcela mě docela ovlivňovala, v dobrém slova smyslu. Učila jsem se s ní, chodila do školy a někdy i za školu. V létě na koupaliště a v zimě bruslit.

Jana

Moje dospívání od 11 do 19 ti let Dětství jsem neměla zrovna růžové, ale měla jsem možnost vyrůstat u mé babičky a dědy. Jezdili jsme tam na víkendy a na celé prázdniny. Vůbec se mi nechtělo vracet domů. To pokračovalo do mých 14 ti let. Pak jsem začala blbnout, užívat drogy, chodit za školu.

Marcela

Moje dospívání:                                                                                     Do sedmi let jsem byla vychovávaná s mladším bratrem, maminkou, ve šťastné skromné rodině. Pak s náma žil matčim přítel -náš otčím. A narodila se sestřička. Mně, ale začali povinnosti vůči mladším sourozencům. A život se mi změnil. S otčímem jsem si nerozuměla, všechno co jsem dělala dobře, to na mě viděl negativně. Začaly hádky…

Iva

Moje dospívání: Vzhledem k tomu, že je mi 47 let, tak si toho moc nepamatuji. Vím, že jsem vyrůstala ve víceméně pohodové rodině. Rodiče se nám plně věnovali, byli jsme s bratrem vedeni k domácím pracím, šetřivosti. Měli jsme větší zahrádku, kde samozřejmě bylo stále práce dost. Díky tomu dodnes miluji jakoukoli zeleninu a ovoce, jak syrovou, tak…

Veronika: eseje

Co mě těší každý den?   Jsou věci neměnné a stále takové, co můj život drží pohromadě a ty mě těší, kdykoli na ně pomyslím: že mě máma miluje, že táta na mě čeká, že moje sestřička je mi vším a já jsem vším pro ni, že moje rodina je zdravá a šťastná.