Práci bez Ziny je velmi těžké si představit. Zina se stala součástí MVS brzy po jeho založení a s obrovským nasazením se starala o odsouzené i propuštěné. Jezdila do věznic a posílala balíčky všem, kdo se na MVS obrátili a do těchto darů vkládala nejenom svou velkou lásku, vyjadřovanou v dopisech, ale nesla 
i velké finanční břemeno při nákupech věcí pro nejpotřebnější, ať to byly potraviny, oblečení, knížky a další. Sama přitom žila velmi skromně, ale rozdávala potřebným lidem uvnitř věznic dary s velikou štědrostí. Sama si nikdy nic nenárokovala, dokonce ani poděkování ne. Vše dělala pro Boha.
Zinu měl rád zcela každý, kdo ji uviděl, protože měla v sobě lásku a pochopení, uměla dobře naslouchat a podpořit, pohladit, povzbudit. Nikoho nikdy neodmítla. Otevírala svoje srdce i svůj domov všem. Velmi ráda hostila a starala se o pohodlí druhých. I při nemoci se snažila jezdit do věznic a pro odsouzené byla jejich „maminkou“. Poslední dva roky se ujala vedení Klubu pro propuštěné a spolu s manželem Anatoliem dováželi krabice jídla z Potravinové banky, které pak rozdávali propuštěným a bezdomovcům.
Zina bude chybět nejen klientům, ale všem dobrovolníkům v MVS, protože byla tím, kdo byl ve středu všeho dění, kdo vždy přijal a vyslechl, poradil, pohladil, podpořil modlitbou. Říkala o sobě s humorem, že je „silná ruská žena“, a opravdu byla, vydržela pracovat od brzkého rána do noci, starat se o svou velikou rodinu, o církev a o doslova stovky dalších, kteří její dotek potřebovali.
Zina v nás bude žít dál, bez ní si už tuto práci představit nelze, bude nás pořád podporovat tím, kým ona byla, jaký vztah s námi vytvořila, jak pozměnila tvář pomoci odsouzeným, ale i lidem na ulici. Její vliv bude trvat a pokračovat a bude se přenášet i na další, kteří už nebudou mít možnost ji potkat osobně. Dobré nikdy neumírá, dobré je věčné.
Zino, děkujeme Ti. Chybíš nám velmi moc.
Gabina Kabátová
