Zdravím celé vězeňské společenství,
téma dnešní eseje jsem zvolila sama. Pokusím se ve stručnosti napsat pár řádků o sobě. Takže Vám chci nejdříve za vše poděkovat. Poděkovat za to, že jste a i za to, že mohu být aspoň jedenkrát za měsíc mezi Vámi neboli s Vámi. Věřím, že něco mezi nebem a zemí existuje, věřím na život po smrti, věřím, že opravdu něco existuje, ale nevím, co to je. Nedokážu to popsat. Třeba je to Bůh. Bůh, který se nade mnou smiluje a dá mi sílu, šanci začít žít nový život úplně od samého začátku. Přeji si po propuštění z výkonu trestu nadále zůstat mezi Vámi. Přeji si změnit život od samého začátku, ale sama to nezvládnu. Jsem člověk, který musí mít nějakou motivaci. Dovolte mi prosím poznat Boha. Podejte mi pomocnou ruku a já vám dokážu i se svým handicapem, že nejsem špatný člověk, i když se teď poprvé nacházím v tomto zařízení. Bože, dokaž mi, že v to, co věřím, je a existuje. Že to něco jsi „Ty “ náš Bůh. A já Ti dokáži, že za něco stojím. Přijmi mě mezi vás. Nechci být nadále na tomto světě sama. Bože prosím dej mi sílu do mého nového života, který je pro mne opravdu nový, jelikož mám handicap. S láskou k Bohu.
Paní V. Světlá nad Sázavou
