Anglický spisovatel G. K. Chesterton stál na rohu londýnské ulice, když k němu přistoupil novinář: „Pane, dozvěděl jsem se, že jste se nedávno stal křesťanem. Mohu se vás na něco zeptat?“ „Jistě,“ odpověděl Chesterton. „Kdyby se tu najednou objevil vzkříšený Kristus a postavil se vedle vás, co byste udělal?“ Chesterton pohlédl novináři do očí a řekl: „Ale on tu stojí.“
Ježíš je nám blíž, než tušíme. Říká nám naléhavě, abychom se nebáli. Nemusíme se bát ani své nedokonalosti. Juliana z Norwiche, mystička ze čtrnáctého století, napsala: „Náš úžasný Bůh nechce, aby jeho služebníci byli zoufalí kvůli tomu, že často a tragicky padají. Naše pády mu totiž nebrání, aby nás stále miloval.“
Neměli bychom si do Boha promítat své vlastní pocity ze sebe samých. To, že býváme velmi často nespokojeni sami se sebou, nemá nic společného s Ním. On se z nás raduje tak, jako máma ze svých vlastních dětí. A my každým nádechem smíme prožívat své spojení s Ním. Připomínejme si často smysl znaku našeho MVS. Nalomenou třtinu nedolomí… Jsme v bezpečí, jsme obklopeni velikonočním světlem Vzkříšeného!
Autor: P. František Míček O.Praem.
