„Uháčkovala jsem zvonečky, které nezvoní hlasitě, ale v každém očku mají namačkaná semínka lásky a dobroty.“
Dnes vám přinášíme rozhovor s paní Gabrielou Pohorskou, která ve svých úctyhodných 88 letech vytváří malá umělecká díla z bavlněné příze. Každý kousek je originál, a protože jsme o tom chtěli vědět něco víc, trochu jsme paní Gabrielu vyzpovídali.
Háčkujete nádherné zvonečky. Rádi bychom se zeptali, co Vás k tomu přivedlo a co bylo tím impulsem? Proč zrovna zvonečky?
Před 10 lety jsem si zlomila obratel a musela jsem zůstat více doma, kde si hlavně čtu a poslouchám klasickou hudbu. Ale jelikož i ráda něco dělám – umím šít, plést, háčkovat – tak jsem začala pro Armádu spásy vyrábět obinadla. Poté jsme se dohodli, že vyrobím něco pro domovy důchodců.
Začala jsem vyrábět košíčky, srdíčka, motýlky, hvězdičky, kytičky a pracovnice z Armády spásy to potom rozvážely do domovů důchodců. Staré dámy moje výrobky přijímaly s radostí.
A proč právě zvonečky? No to je jednoduché, dají se zavěsit na záclonu nebo na vánoční stromeček, takže mají i praktické využití a vypadají zvláště na vánočním stromku opravdu dobře.
Vidíme, že jste k tomu napsala i text. Můžete nám k tomu říct něco bližšího, prosím?
Uvažovala jsem, jak to udělat, aby zvonečky mohly zvonit.
Tak jsem vyrobila zvoneček plný lásky. Každý, kdo ho vezme do ruky, může kolem sebe rozsívat semínka lásky a dobroty. Podle mě, je láska to jediné, co má skutečně cenu, a proto ji roznášejme dál.
Kde berete inspiraci pro svoji práci?
Z časopisů jsem získávala nápady na různé vzory. Ty poté dál kombinuji.
Víte, já jsem generace, která si musela všechno udělat sama. Je mi 88 let a zažila jsem snad všechno v minulém století. Když jsem chtěla ponožky, musela jsem si je uháčkovat. A když jsem zatoužila po sukni, musela jsem si ji ušít sama.
Děkujeme, že jste se touto cestou rozhodla podpořit službu MVS. V čem vidíte přínos práce MVS?
To, co dělá organizace Mezinárodní vězeňské společenství, považuji za nesmírně důležité, protože děti musí vidět lásku kolem sebe. Někdy se ve škole setkávají s tím, že se k nim lidé nechovají pěkně, takže je moc dobře, že existuje organizace, která o tyto děti vězňů pečuje a má je na srdci.
Děkujeme paní Gabriele Pohorské za milé popovídání nad něžnými zvonečky a přejeme jí hodně zdraví a sil do další činnosti.
sepsala Markéta Krejčí
