Tajemné Vánoce
Kdesi ve Švýcarsku se před mnoha lety nechal jistý kněz dobrovolně zavřít do vězení. Samozřejmě po dohodě s vedením věznice. Spoluvězni o tom však neměli ani páru. Chtěl jim být nablízku a povzbuzovat je svým příkladem. A tak se stal na půl roku jedním z nich. Nepřipomíná vám to něco?
Pokusme se na chvilku, jakkoli je to nemožné, vcítit do Boží mysli. Tisíce let s napětím sledujete ty ubohé, trochu směšné, často zklamané, ale přeci jen roztomilé a v jádru dobré lidi, o kterých sice víte, že dokážou být hodně zlí (hlavně když jsou nešťastní), ale se kterými to přesto vždycky zkoušíte znovu a znovu. A oni vás v podstatě hledají. Někteří vám věří, jiní by rádi… A někteří by se vás chtěli zeptat, proč dáváte lidem tolik svobody, že se navzájem ničí (protože oni zapomínají, že svoboda je podmínkou lásky). A tak někdy řeknou, že nejste, jenže stejně vás občas osloví a pošlou někam, čímž vlastně popřou své proklamované stanovisko.
A vy je prostě milujete pro tu jejich nesmírnou touhu po životě a štěstí, a tak to jednoho dne uděláte. Odvážíte se toho nejbláznivějšího kousku, který se snad ani nedá vymyslet. Jednoho dne osobně přijdete mezi ně. Ne moc hlučně, aby se nelekli, ale tichounce, pokorně, uprostřed noci jako miminko v chlévě, v chudobě, do rukou dvou lidí, kteří vás pochopili. A zkusíte prožít jeden lidský život, tak jako učitel hudby vezme něžně do rukou malinké housličky svého nejmenšího žáka, aby mu ukázal, jak to má hrát…
P. František Marek Míček, O.Praem
