Building Bridges

 

Restorativní dialogy mezi oběťmi a pachateli

 

Příručka pro vytvoření a vedení programu Building Bridges

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Building Bridges: Restorativní dialogy mezi oběťmi a pachateli

 

 

 

Příručka pro vytvoření a vedení programu Building Bridges

~

Gerry Johnstone a Esther Klaassenová (editoři)

 

 

Za přispění partnerů programu Building Bridges

 

Iain Brennan, Luís Miguel Graça, Gabriela Kábatová, Marton Magyari, Pedro Marques, Paola Montella, Ingrid Steck, Paul Talbot a Maria Cruz Yagüe.

 

Poděkování

Díky Joostu de Jagerovi, koordinátorovi projektu, za trpělivé a dovedné vedení našich diskusí.

 

Chceme také poděkovat Tobiasi Mercklovi a Ivanu Sotirovovi, kteří patřili k iniciátorům programu Building Bridges. Velké poděkování náleží Katharině Reschové, která byla klíčovou postavou vytvoření programu Building Bridges.

 

 

[2015]

 

Tato publikace byla vydána s finanční podporou programu EU JUST/2013/JPEN/AG. Autoři a partneři tohoto manuálu přijímají plnou zodpovědnost za obsah této příručky a v žádném případě není možné se domnívat, že odráží názory Evropské komise.

 

 

 

 

Obsah

 

Předmluva. 4

Kapitola 1: Projekt Building Bridges: Úvod. 5

Kapitola 2: Přehled programu Building Bridges. 9

Kapitola 3: Jak realizovat a moderovat program Building Bridges. 13

Kapitola 4: Hledání a příprava účastníků. 16

Kapitola 5: Kurz programu Building Bridges: Doporučená struktura. 22

Kapitola 6: Následná práce s oběťmi i pachateli 25

Příloha 1: Kruhy pokoje. 30

Příloha 2: Souhlas s účastí na programu Building Bridges. 32

Příloha 3: Školení pro facilitátory programu Building Bridges. 33

Příloha 4: Kontrolní seznam pro hodnocení obětí 34

Příloha 5: Poradenské centrum pro oběti PF Německo. 41

Příloha 6: Příklad programu setkání Building Bridges. 44

Příloha 7: Následné otázky k programu Building Bridges. 60

Příloha 8: Analýza zúčastněných stran pro program Building Bridges. 62

 

 

 

 

 

Předmluva

 

Organizace Prison Fellowship International vytvořila v roce 1996 projekt Sycamore Tree Project® (STP)[1], aby svým přidruženým organizacím poskytla způsob, jak do svých programů zapracovat i otázky, které se týkaly obětí. V rámci tohoto projektu přicházejí oběti do věznic, aby se setkávaly s malými skupinkami vězňů a účastnily se moderované diskuse o tématech, která souvisejí se zločinem a spravedlností. Nejsou to pachatelé a oběti, kteří figurují v konkrétním trestném činu společně, ale často se jich týká obdobný zločin.

 

Program ZS nyní pravidelně používají přidružené organizace Prison Fellowship z 34 zemí v Evropě, Latinské Americe, Karibiku, Africe a Pacifiku. Pro místní podmínky si ho upravili ve Rwandě, Kolumbii i na Šalomounových ostrovech, aby těmto zemím pomohli vypořádat se s následky genocidy a občanské války. Studie v Anglii a na Novém Zélandu ukázaly, že projekt ZS mění postoje pachatelů, kteří se ho účastní, takovým směrem, který naznačuje, že je u nich menší pravděpodobnost recidivy. Výzkum týkající se dopadu projektu na skutečnou míru opakované trestné činnosti ani o vlivu na oběti, které se ho účastní, zatím publikován nebyl, ačkoli v současné době probíhá výzkum obou otázek.

 

Někteří lidé mají pochybnosti ohledně toho, zda je možné program ZS považovat za restorativní proces, protože pachatelé a oběti, kteří se ho účastní, nejsou stranami téhož trestného činu. Z naší zkušenosti vyplývá, že je to efektivní způsob, jak vězně i oběti seznámit s restorativním pohledem na zločin a justici. Můžeme také říct, že to zjevně pomáhá některým z obětí zotavit se z traumatu a vězňům to umožňuje nově porozumět vedlejším důsledkům trestného činu pro životy obětí, jejich rodin a bližší i širší společnosti (efekt vlnek na vodě). V některých případech se účastníci ZS následně zúčastnili i moderovaných diskusí mezi přímými oběťmi a pachateli.

 

Mezi zeměmi, které využívají ZS, existují významné rozdíly v kultuře, předpisech i náboženské víře. V důsledku toho Prison Fellowship International umožnilo svým přidruženým organizacím, aby si program upravily dle své potřeby. Evropa je pravděpodobně oblastí, v níž byly zapotřebí největší úpravy, a to zčásti kvůli vysoce strukturované povaze legislativy vztahující se k nápravným zařízením a zčásti také kvůli sekularizací v mnoha zemích. Přesto se Zacheův strom úspěšně rozvíjí i v Evropě a doufáme, že díky účasti na projektu Building Bridges bude moci pokročit ještě dále.

 

 

Daniel W. Van Ness

Výkonný ředitel, Centrum pro justici a usmíření při Prison Fellowship International

 

 

 

Kapitola 1: Projekt Building Bridges: Úvod

 

Účelem této příručky je vysvětlit program Building Bridges a poskytnout praktický návod jednotlivcům i organizacím, kteří chtějí vést a moderovat tento program. Tato příručka představuje materiál pro školení, který krok za krokem vysvětluje obsah a proces vytváření projektu Building Bridges.

 

Co je projekt Building Bridges?

Building Bridges je jak jméno projektu financovaného Evropskou unií, jehož cílem je vytvořit program intervence pro oběti i pachatele, i samotného programu. Informace o projektu je možné najít na webových stránkách http://restorative-justice.eu/bb/.

 

Building Bridges je program, v němž se setkává skupina obětí zločinu se skupinou pachatelů, a to za účelem „restorativního dialogu“ a učení se. Během kurzu mají oběti příležitost setkat se s „nesouvisejícími“ pachateli (tj. pachateli, kteří se nedopustili trestného činu přímo proti nim) a pomoci jim pochopit, jaký dopad opravdu má trestná činnost na oběti. Oběti tak mají příležitost vyprávět o svých zkušenostech s viktimizací, vyprávět příběh o zločinu, který proti nim byl spáchán, prožít určitou formu omluvy, účastnit se konstruktivního dialogu s pachateli, dojít k určité míře obnovy a uzdravení a získat emocionální podporu. Pachatelé, kteří se kurzu účastní, dostanou možnost porozumět tomu, jak jejich trestné jednání dopadá na ostatní, rozvíjet si větší empatii k obětem zločinu a změnit svůj pohled na své jednání v minulosti. Také jsou povzbuzováni, aby se zamysleli nad tím, jakou roli by v jejich životech mohly hrát hodnoty jako je úcta, empatie a zodpovědnost či vykazatelnost. A budou mít také příležitost provést čin symbolické náhrady za své činy v minulosti.

 

Historie a základní charakteristiky programu Building Bridges

Program Building Bridges představuje spolupráci mezi organizacemi sdruženými v organizaci Prison Fellowship v sedmi evropských zemích (Česká republika, Německo, Maďarsko, Itálie, Nizozemsko, Portugalsko a Španělsko) a dvou výzkumných ústavů (Univerzita v Hullu, Spojené království, a ústav Makam Research, Rakousko). K programu, který byl v rámci projektu vytvořen, patří úsilí o rozvoj a úpravu dalšího způsobu intervence, projektu nazvaného Sycamore Tree Project® (STP) – Zacheův strom (ZS), pro použití v celé Evropě. V následujícím textu nejprve stručně vysvětlíme, co jsou organizace sdružené v Prison Fellowship, a pak popíšeme projekt ZS a vysvětlíme, jakým způsobem ho rozvíjí a upravuje program Building Bridges.

 

Prison Fellowship

Hnutí Prison Fellowship (Vězeňské společenství) založil v roce 1976 Charles Colson poté, co byl propuštěn z vězení, kam se dostal za zločin spojený s aférou Watergate.^[2] Během svého pobytu ve vězení si Colson uvědomil, jak důležité je křesťanské svědectví ve věznicích, a po svém propuštění založil v USA organizaci Prison Fellowship. Ta se následně stala základem pro celosvětovou organizaci, Prison Fellowship International (PFI). Dnes organizace Prison Fellowship existují ve 125 zemích a PFI je základní asociací národních křesťanských služeb pracujících na poli trestní justice. Organizace PFI se vyznačuje tím, že klade důraz na spojení modlitby s praktickou činností – jako jsou návštěvy a podpora vězňů a jejich rodin a organizování právní pomoci a programů restorativní justice –, aby v rámci odpovědi na trestný čin přinesly spravedlnost a uzdravení.

 

 

Sycamore Tree Project® – Projekt Zacheův strom

Organizace PFI v roce 1996 vytvořila projekt Zacheův strom, jehož jméno je odvozeno od biblického příběhu, který vypráví o výběrčím daní Zacheovi.^[3] Pilotně probíhal v roce 1997 v USA, Anglii a Walesu a na Novém Zélandu a manuály k programu byly vydány v roce 1998. Program probíhá ve 34 zemích na všech kontinentech. Projekt Zacheův strom vedou ve věznicích školení dobrovolníci Prison Fellowship a pomocníci a moderátoři diskusí v malé skupince. Kurz obvykle tvoří 6-8 lekcí, každá trvá zhruba 2-3 hodiny. V různých zemích byly vytvořeny dva způsoby toho, jak je možné realizovat kurz: (i) v celém kurzu je stejný počet pachatelů i obětí a (ii) jako kurz více zaměřený na pachatele a na to, aby se dokázali vcítit do obětí; v této variantě se oběť nebo skupinka obětí účastní jen několika lekcí. Cílem kurzu je naplnit jak potřeby vězňů, tak poškozených, kteří se ho účastní. Co se vězňů týče, k cílům patří: povzbudit je k tomu, aby převzali zodpovědnost za své jednání; umožnit jim rozvíjet vcítění do oběti; umožnit jim prožít vyznání viny, pokání, odpuštění a usmíření ohledně jejich trestných činů; a pomoci jim napravit škodu prostřednictvím účasti v činech symbolické nápravy. Co se týče obětí, k cílům patří: pomoc obětem vypořádat se s problémy spojenými s trestným činem, který byl proti nim spáchán; dát jim možnost vyprávět svůj příběh a zahájit proces uzdravování; pomoc, aby byly lépe informovány o trestných činech, pachatelích a restorativní justici; umožnit jim vidět, jak pachatelé přijímají zodpovědnost za svou trestnou činnost; pomoci jim prožít, jak i z poškozující zkušenosti trestného činu vzchází něco pozitivního, a pomoci jim získat pocit uzavření, odpuštění a pokoje.

 

Organizace Prison Fellowship International umožňuje svým přidruženým organizacím, aby si program Zacheův strom upravily dle svých potřeb, za podmínky, že „revidované verze“ budou obsahovat sedm „základních prvků“:

 

1. Oběti a pachatelé se setkávají proto, aby diskutovali o dopadu trestného činu a vyprávěli ostatním svůj osobní příběh.
2. Účastníci diskutují o dopadu trestného činu, zodpovědnosti a vykazatelnosti, vyznání viny, pokání a usmíření.
3. Křesťanský facilitátor pomáhá účastníkům vytvořit si podpůrnou komunitu, která se vyznačuje úctou, rovností, důvěrou, aktivní účastí a nasloucháním druhým.
4. Lidé se učí převážně pomocí řízené skupinové diskuse, v níž jsou všichni účastníci povzbuzováni k aktivní účasti.
5. Účastníci z řad vězňů jsou povzbuzování k tomu, aby ke konci programu provedli symbolický čin náhrady či odškodnění.
6. Program končí veřejnou oslavou, během níž účastníci z řad obětí i pachatelů vyprávějí o tom, co se dozvěděli a co prožili.
7. Program je založen a osobě a učení Ježíše Krista.[4]

 

Restorativní justice

Myšlenka restorativní justice se v programech ZS a Building Bridges projevuje velice výrazně. Restorativní justice je specifický způsob nahlížení na zločin a reakce na něj. Třebaže má kořeny v dávné minulosti, současné hnutí restorativní justice se objevilo v 70. letech 20. století. Zájem o něj rychle vzrůstal od 90. let a dnes s restorativní justicí experimentuje řada soudních systémů. Velice zjednodušeně řečeno základní myšlenka restorativní justice spočívá v tom, že po trestném činu není nejlépe dosaženo spravedlnosti pouze tím, že bude pachatel (či pachatelé) potrestán, ale i tím, že pachatelům bude umožněno pochopit škodu, kterou svým činem způsobili jiným lidem a jejich vztahům, a pomoci jim ji napravit.[5]

 

Restorativní dialog

Klíčovou myšlenkou hnutí restorativní justice je to, že restorativní dialog je velice účinným způsobem, jak dosáhnout cíle nápravy škody způsobené trestným činem.[6] Při restorativním dialogu se pachatelé a oběti zločinu osobně setkávají v rámci moderované diskuse o škodě, kterou způsobuje zločin, a o tom, co je možné udělat, aby byla tato škoda napravena. Důraz je kladen na to, aby tyto otázky pomocí dialogu řešily samy oběti a pachatelé, místo aby se spoléhali na to, že jim odpovědi a řešení předloží odborníci a profesionálové. Klíčovým cílem restorativního dialogu je umožnit pachatelům a obětem dojít ke společnému porozumění škodě způsobené trestným činem a dohodě o tom, jak by pachatel mohl tuto škodu nejlépe napravit.

 

Building Bridges

Program ZS má výrazný potenciál pro dosažení spravedlnosti a uzdravení v reakci na trestnou činnost. Program Building Bridges je založen na myšlence realizace tohoto potenciálu v celé Evropě. Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, program Building Bridges využívá základní myšlenky ZS, ale také je významným způsobem upravuje. Konkrétně:

 

• Program Building Bridges zahrnuje i vědecký výzkum. Již od počátku byla praktická tvorba programu Building Bridges formována a ovlivňována nejnovějšími poznatky ohledně restorativní justice a zkušenostmi lidí s viktimizací a jasným hodnocením zaměřeným na identifikaci faktorů, které pomáhají v úspěšné implementaci programu Building Bridges, nebo jí naopak mohou bránit.[7]
• Zvláštní pozornost při rozvoji programu Building Bridges byla věnována tomu, aby program byl stejně přínosný pro oběti, které se ho zúčastní, jako pro pachatele. Program je tudíž založen na znalostech toho, jak do takové intervence zapojit oběti, a na tom, jaké potřeby mají oběti trestných činů a jak je možné je nejlépe naplnit.
• Program Building Bridges je navržen tak, aby bylo možné ho realizovat v nejrůznějších prostředích – jak ve věznicích, tak mimo ně.[8]

 

O tomto manuálu

Tato příručka byla připravena pro lidi a organizace, kteří chtějí realizovat program Building Bridges. Aby bylo možné zajistit, že tento program bude probíhat efektivně a v souladu se standardy navrženými k zajištění bezpečnosti a dobrého duševního stavu všech, kdo se ho zúčastní, je nezbytné, aby všichni, kdo se zapojí do přípravy a realizace programu Building Bridges, prošli příslušným školením. Proto doporučujeme, aby všichni, kdo chtějí nebo plánují pořádat program Building Bridges, kontaktovali člena projektového týmu. Kontaktní detaily jsou k dispozici na: http://restorative-justice.eu/bb/.

 

Tato příručka tvoří základ tohoto školení. Nabízí přehled programu Building Bridges (2. kapitola). Vysvětluje role a úkoly facilitátorů programu (3. kapitola). Představuje způsoby, jak najít účastníky pro program Building Bridges (oběti i pachatele) a jak je připravit (4. kapitola). V 5. kapitole vysvětluje základní strukturu programu Building Bridges a poskytuje obecná doporučení pro pořadatele. Příručka pak klade důraz na následnou práci a navrhuje způsoby, jak je možné ji zorganizovat a realizovat (6. kapitola).

 

Ačkoli příručka vysvětluje roli a úkoly facilitátorů programu Building Bridges, neposkytuje materiály pro jejich školení. Několik rad ohledně toho, jak zajistit vhodné školení, je k dispozici na našich webových stránkách http://restorative-justice.eu/bb/. Na stránkách najdete také vybrané zdroje, které mohou být užitečné pro ty, kdo realizují program Building Bridges. Organizace Prison Fellowships, které chtějí realizovat program Building Bridges, mohou materiály pro projekt Zacheův strom získat od Prison Fellowship Europe (PFE).[9]

 

 

 

Kapitola 2: Přehled programu Building Bridges

 

Restorativní justice[10]

Trestní systémy usilují o dosažení tzv. „trestní spravedlnosti“. Snaží se lidem, kteří se trestně provinili, vyměřit trest, který si zaslouží, jednat se všemi občany na bázi rovnosti a respektovat práva podezřelých a pachatelů. Při trestání pachatelů se trestní systém snaží také dosáhnout „cílů orientovaných do budoucnosti“, jako snížení touhy a příležitostí pro pachatele (a dalších lidí, kteří jsou k tomu pokoušeni) ke spáchání dalších trestných činů v budoucnosti. Do té míry, do níž se jim tyto úkoly daří zvládat, plní trestní systémy cenné společenské funkce: zajištění smysluplné a spravedlivé reakce na trestnou činnost a vytváření větší bezpečnosti.

 

Většina z trestních systémů je v těchto úkolech z různých důvodů úspěšná jen z části. Přesto i kdyby fungovaly dokonale, dokázaly by naplnit jen některé z potřeb, které jsou vyvolány trestnou činností. Trestná činnost způsobuje obětem (přímým i nepřímým) mnoho fyzických, psychologických, finančních a společenských škod. Poškozuje také důvěru, která je nezbytná pro zdravé sociální vztahy mezi lidmi ve společnosti. A zřejmě dokonce i ti, kteří páchají trestnou činnost, utrpí v důsledku této věci škodu (bez ohledu na to, zda jsou usvědčeni a potrestáni). Mají-li lidé, kteří jsou zasaženi trestnou činností, zažít spravedlnost a uzdravení, musí jít reakce společnosti na zločin za hranici vyměření „zákonem dané spravedlnosti“. Musí navíc zahrnovat úsilí o nápravu „širších škod“ způsobených zločinem.

 

V reakci na tuto potřebu vzniklo v posledních desetiletích výrazné společenské hnutí, které propaguje využití restorativní justice v reakci na trestnou činnost. Základním principem restorativní justice je to, že v důsledku trestného činu by mělo být prioritou společnosti zajistit, aby škoda, kterou způsobil trestný čin, byla napravena. Další klíčovou myšlenkou je to, že nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je to, aby se všechny strany, které jsou ve věci zúčastněné, setkaly tváří v tvář a společně rozhodly, jak naloží s okamžitými i budoucími důsledky zločinu.

 

V praxi má restorativní justice různé podoby. Nejlépe rozvinutými formami restorativní justice jsou mediace mezi obětí a pachatelem (victim-offender mediation, VOM) a „konference“, v nichž se skupina lidí, kteří byli relativně přímo ovlivněni zločinem, účastní moderovaného setkání (v ideálním případě po absolvování intenzivní přípravy), vyjadřují své pocity ohledně toho, co se stalo, a přispívají k rozhodnutí o tom, jak by se měl trestný čin řešit – s důrazem na nápravné výsledky. V debatách o trestní politice se diskuse o restorativní justici soustředily, a právem, na mediaci (VOM) a konference. Úsilí o to, aby se restorativní justice dostala k lidem, kteří byli zasaženi trestným činem, má však různé podoby. Jednou z nich je projekt nazvaný Sycamore Tree Project® (STP) – projekt Zacheův strom.[11]

 

Sycamore Tree Project® – projekt Zacheův strom: koncepční základ pro Building Bridges

Program Building Bridges je založen na základních koncepcích již existujícího projektu Sycamore Tree (STP) – Zacheův strom, což je restorativní program, který je pořádán místními organizacemi Prison Fellowship. Jeho původní formou jsou setkání ve věznicích v rámci skupiny pachatelů, obětí a dobrovolníků. Vždy je kladen důraz na to, aby se do procesu restorativní justice zapojovaly skutečné oběti, ačkoli v programech, které se pořádají v různých částech světa, se počet poškozených i míra jejich zapojení liší. Bude pravděpodobně užitečné představit si tuto rozmanitost jako něco, co existuje v rámci jistého kontinua. Na jednom konci přichází na jednu lekci kurzu jeden poškozený. Na druhém konci spektra jsou skupiny, kde je stejný počet pachatelů i obětí a oběti se zapojují do více lekcí. (Jak uvidíme, projekt Building Bridges by rád využíval tento druhý přístup jako výchozí bod nebo cíl.)

 

Ačkoli programy ZS jsou realizovány různě, všechny mají jistou základní strukturu, která se soustředí na to, aby kurz pachatelům pomohl dozvědět se více o dopadech trestného činu na životy lidí, kterých se zločin dotkl, obzvláště obětí. Pomáhá jim přijmout zodpovědnost za jejich činy a učinit kroky k nápravě škody způsobené jejich trestným činem. Hlavními tématy ZS jsou:

 

• Restorativní justice – úvod
• Co je to zločin, koho se dotýká a koho ovlivňuje
• Přijetí zodpovědnosti
• Vyznání viny
• Odpuštění a usmíření
• (Symbolický) čin odškodnění

 

Během programu ZS poškozený (který není obětí kteréhokoli z pachatelů, kteří se programu účastní) přichází na lekce a vypráví o své osobní zkušenosti se zločinem a o pocitech a situacích, které prožíval po trestném činu a v jeho důsledku (poškozených může být více). Výzkum, který probíhal mezi účastníky a facilitátory v rámci projektu Building Bridges, ukázal, že příběh oběti se jeví jako efektivní způsob, jak pomoci pachatelům uvědomit si a pochopit skutečné důsledky trestného činu. Výzkum také ukazuje, že vyprávění o tom, co oběti prožily, hodně znamená i pro ně samotné. Bylo zjištěno, že během programů ZS měly oběti často poprvé pocit, že mají možnost mluvit k pachatelům a vůbec se nějak v rámci trestního systému vyjádřit. Během řady let, kdy byl program ZS pořádán, poškození často říkali, že jim to pomohlo vzdát se spousty negativních pocitů. Klíčem k tomu je to, že zažili, že pachatelé jsou ochotni jim naslouchat a říct, že je jim líto toho, co se obětem stalo. Zjišťují, že pachatelé jsou lidské bytosti, které také mají svůj život a příběh. Stereotypní představa zločince, kterou mají v mysli, se zjevně vytrácí a pachatel se pro ně stává „lidštější“. Studie prováděné v rámci projektu Building Bridges dokládají tvrzení, že uzdravení je často natolik výrazné, že po účasti na několika bězích kurzu ZS se oběť už necítí jako oběť a chce „jít dál“.

 

Building Bridges

Building Bridges je projekt, který se snaží dále rozvíjet projekt Zacheův strom a vytvářet další a lepší příležitosti pro restorativní dialogy mezi oběťmi a pachateli. Program Building Bridges usiluje o vytváření příležitostí, aby oběti mohly vyprávět o svých osobních prožitcích a měly možnost vyjádřit v rámci trestního systému svůj pohled. V programu Building Bridges je kladen důraz na jednu ze základních myšlenek Zacheova stromu: oběti nejsou vnímány jen jako prostředek pro oslovení vězňů, který jim má pomoci rozvinout si schopnost vcítění do oběti. Oběti se zapojují jako lidé, kteří si sami zaslouží možnost zúčastnit se po trestném činu restorativního procesu a tuto možnost také potřebují. V rámci projektu Building Bridges jsou obětem nabízeny příležitosti k tomu, aby pracovaly na obnově a usmíření. Na základě mnoha programů ZS realizovaných v minulosti doufáme a očekáváme, že projekt Building Bridges přispěje k navození pocitu duševní pohody u obětí a lepší vyhlídce na uzdravení a kvalitnější život. V rámci výzkumu, který tvoří základy programu Building Bridges, se budeme snažit určit, zda a do jaké míry k tomu dochází. Očekáváme také, že uzdravení prostřednictvím dobře moderovaných restorativních dialogů mezi oběťmi a pachateli je možné dosáhnout i v jiných prostředích, jako jsou např. tzv. kruhy pokoje v místním společenství. Program Building Bridges je tedy možné zorganizovat mimo věznice a projekt se bude snažit vyhodnotit uzdravující efekt i takových variant.

 

Program Building Bridges ke stávajícímu programu ZS přidá další prvky, aby poskytl více doporučení pro pomoc obětem. Jak bude program Building Bridges navazovat na ZS, aby se více orientoval na oběti? Hlavní změnou je to, že program Building Bridges zůstane věrný ideálu programu Zacheův strom – všech lekcí se bude účastnit vždy stejný počet obětí i pachatelů. Program Building Bridges bude usilovat o intenzivnější důraz na oběti, bude vyvíjet nástroje pro to, aby je přitáhl k programu a poskytl jim podporu. Chce také umožnit zemím EU pořádat kurz se shodným počtem obětí i pachatelů. Tím mezi oběťmi a pachateli vznikne větší míra interakce a více možností pro podporu všech účastníků v procesech, kterými procházejí. Toto složení skupiny účastníků znamená nutnost zásadních doplnění. Building Bridges se bude soustředit jak na pachatele a jejich jednání a proces obnovy, tak na příběhy poškozených a jejich proces uzdravení a obnovy. Spolu s těmito změnami v obsahu kurzu přidá program Building Bridges další doporučení a emocionální podporu pro oběti, které se kurzu zúčastní. Jejich potřeby a otázky budu naplňovány buď ve věznici, nebo v „kruzích pokoje“ mimo ni ve společnosti. Building Bridges bude připravovat a školit facilitátory ohledně toho, jak připravovat oběti i pachatele na účast i jak realizovat následnou péči. Následující diagram (obrázek 1) představuje cíle programu Building Bridges ve vztahu k obětem.

 

 

Obrázek 1: Model logiky pro Building Bridges

 

Zajištění kvality v programu Building Bridges

Při realizaci programu Building Bridges je zcela zásadní, aby fungovaly mechanismy, které:

 

• zajistí, že bude chráněna duševní pohoda všech účastníků programu;
• zajistí, že budou vždy dodržovány základní hodnoty programu Building Bridges;
• zajistí, že vedení věznice (pokud se program koná ve věznici) a veřejnost budou mít v program důvěru;
• zajistí, že výsledky budou systematickým způsobem monitorovány a zaznamenány, aby bylo možné doložit úspěšnost programu.

 

 

Building Bridges: Cíle projektu

Program Building Bridges je výsledkem práce skupiny sedmi evropských organizací Prison Fellowship a dvou výzkumných ústavů.[12] Projekt je podporován Evropskou komisí, akčním grantem JUST/2013/JPEN/AG/4479.

 

Program má celou škálu dlouhodobých, střednědobých i krátkodobých cílů:

 

Dlouhodobé cíle

• Prosazovat podporu obětí, zvláště emoční podporu a obnovu.
• Prosazovat restorativní justici v Evropě prostřednictvím setkání mezi poškozenými a pachateli.
• Přispívat k existenci sociálně spravedlivých společenství v Evropě.
• Přispívat k účasti obětí v evropských programech určených pro oběti a pachatele.
• Přispívat k práci na změně systému hodnot u pachatelů po spáchání trestného činu.

 

Střednědobé cíle

• Přenést efektivní metodologii (ZS) a dále ji rozvíjet prostřednictvím programu Building Bridges na podporu obětí v různých evropských zemích a prostředích.
• Umožnit mediátorům a facilitátorům setkání mezi oběťmi a pachateli, poradcům, vězeňským psychologům, sociálním pracovníkům a dalším pomáhat obětem v procesu obnovy.
• Zajistit školení mediátorů a facilitátorů setkání mezi oběťmi a pachateli, poradců, vězeňských psychologů, sociálních pracovníků a dalších v metodologii programu Building Bridges

 

Krátkodobé cíle

• Implementovat program Building Bridges v evropských věznicích a komunitách a otestovat program ve 14 projektech.
• Realizovat přísné hodnocení procesu programu Building Bridges pro stanovení proveditelnosti v různých prostředích v evropských věznicích i mimo ně.
• Sdílet a šířit poznatky ohledně metodologie Building Bridges.
• Vytvořit knihu o setkáních mezi oběťmi a pachateli v rámci programu Building Bridges.

 

 

 

Kapitola 3: Jak realizovat a moderovat program Building Bridges

 

Každý program v rámci Building Bridges vede facilitátor, kterému pomáhá jeden nebo více asistentů. V této kapitole si vysvětlíme role a povinnosti facilitátora a jeho asistentů a vlastnosti, znalosti, dovednosti a zkušenosti, které potřebují.

 

Facilitátor: Role a povinnosti

Facilitátor plní tyto základní funkce:

 

• vede skupinu při debatách o sérii témat;
• povzbuzuje k otevřené diskusi a konstruktivnímu dialogu mezi účastníky a umožňuje je, umožňuje účastníkům vyjádřit myšlenky a pocity, sdílet své zkušenosti a diskutovat o svých problémech;
• zajišťuje, aby prostředí programu bylo bezpečné a nabízelo jistotu a podporu;
• podporuje rozmanitost a rovné příležitosti;
• udržuje a zajišťuje důvěrnost;
• poskytuje účastníkům vhodné další informace o zdrojích podpory;
• vede tým, který pořádá program Building Bridges, přiděluje úkoly v týmu a poskytuje asistentům facilitátora efektivní dohled a podporu;
• shromažďuje a efektivně využívá zpětnou vazbu.

 

Dále následuje detailnější rozbor role vedoucího skupiny (facilitátora):

 

Vedení skupiny při diskusi o tématech

Facilitátor je zodpovědný za zorganizování každé lekce programu Building Bridges v souladu se strukturou kurzu, která je pro daný program zvolena. To zahrnuje i zajištění, aby pro každou lekci existoval jasný „plán vedení lekce“, k dispozici byly vhodné materiály v dostatečném množství a každá diskuse byla efektivně zvládána.

 

Realizace a vedení restorativního dialogu

Komunikace a dialog tvoří jádro programu Building Bridges. Aby bylo možné tyto věci umožnit, musí facilitátor:

 

• vysvětlit základní pravidla účasti a komunikace a zajistit jejich dodržování;
• povzbuzovat a pomáhat všem účastníkům v zapojení se do lekcí na vhodné úrovni;
• zajistit, aby veškerá komunikace probíhala s úctou – aby lidé mluvili s úctou, a hlavně aby s úctou naslouchali.

 

Bezpečné prostředí, které nabízí podporu

Program Building Bridges se musí odehrávat v bezpečném prostředí, které bude nabízet podporu. Tým by měl vytvářet prostředí podpory, a to pomocí atmosféry naslouchání a povzbuzování. Úkolem facilitátora či moderátora je zajistit, aby byla přijata vhodná opatření pro zajištění bezpečí skupiny a jejích členů. Sem patří i to, že musí mít jasnou strategii a postup pro zvládání krizových situací, které se mohou během setkání vyskytnout.

 

Rozmanitost a rovné příležitosti

Úkolem facilitátora je zajistit v průběhu celého programu dodržování zásad programu Building Bridges týkajících se rozmanitosti a rovných příležitostí.

 

Důvěrnost

K povinnostem facilitátora patří i to, aby byly účastníkům vysvětleny zásady důvěrnosti programu Building Bridges a aby byly během setkání dodržovány.[13] Facilitátor musí zajistit, aby všechny elektronické nebo tištěné informace o skupině byly bezpečně uložené, s ohledem na požadavek udržení důvěrnosti. Některé věznice mohou požadovat vypracování zpráv o chování účastníků; v takovém případě je potřeba to jasně říct hned na začátku programu.

 

Informace o dalších zdrojích podpory

Facilitátor by měl připravit dva stručné seznamy dalších zdrojů pomoci, které budou účastníkům k dispozici na místě. Jeden je určen obětem a druhý pachatelům. Tyto zdroje by měly být účastníkům během programu k dispozici.

 

Zpětná vazba

Facilitátor by měl zajistit, aby byla po každém setkání získána zpětná vazba od účastníků, i to, aby byla tato zpětná vazba ještě před další lekcí analyzována a zohledněna.

 

Dohled a pomoc asistentům

Facilitátoři by měli asistentům poskytovat efektivní dohled a podporu a povzbuzovat je k tomu, aby získávali znalosti, dovednosti a zkušenosti, které budou potřebovat k tomu, aby se sami mohli stát vedoucími kurzu. Během programu je potřeba mít jasně rozdělené úkoly, aby se zajistila hladká spolupráce. Facilitátor v tom hraje vedoucí úlohu.

 

Asistenti

Doporučujeme, aby vedoucí skupiny – facilitátor – měl alespoň jednoho asistenta. Role asistenta spočívá v pomoci facilitátorovi tak, jak to bude potřeba, ve všech aspektech jeho role.

 

Asistent by měl převzít plnou zodpovědnost za skupinu, pokud vedoucí skupiny bude muset z jakéhokoli důvodu ze setkání odejít (pokud je ve skupině více asistentů, je potřeba předem stanovit, kdo se této role ujme). V mnoha případech jsou asistenti také vedoucími malých diskusních skupinek. Aby bylo možné zajistit, že to efektivně zvládnou, měli by být dobře připraveni a proškoleni, co se týče pomocného materiálu, obsahu témat i dovedností potřebných pro vedení skupiny.

 

Klíčové atributy, znalosti a dovednosti, které jsou požadovány od facilitátorů

Facilitátoři a jejich asistenti musí být pevně přesvědčeni o základních principech a hodnotách, které stojí v základech programu Building Bridges (viz kapitola 2). Kromě toho potřebují i širokou škálu dovedností a vlastností, a to zvláště:

 

• schopnost efektivně komunikovat, včetně dobré schopnosti naslouchat;
• vynikající schopnost plánovat a organizovat, včetně schopnosti pracovat v týmu a vést ho;
• schopnost analyzovat a hodnotit výkon (včetně vlastního výkonu) a postup;
• otevřená mysl, včetně schopnosti myslet flexibilně; schopnost uvažovat a jednat bez předsudků;
• pevné rozhodnutí dál se učit;
• vysoký stupeň povědomí o otázkách bezpečnosti;
• silný pocit osobní zodpovědnosti.

 

Lidi s výše uvedenými vlastnostmi a dovednostmi najdeme v mnoha prostředích. Je důležité pamatovat, že facilitátoři nemusejí mít nějakou konkrétní kvalifikaci nebo profesní postavení, ani profesní zkušenost s prací v systému trestní justice. Nemusejí mít ani žádné speciální znalosti (kriminalistiky, viktimologie, restorativní justice atd.) Důležité je, aby dokázali doložit, že mají výše uvedené vlastnosti a dovednosti a jsou ochotni a schopni získat veškeré další specializované znalosti, které budou potřebovat.

 

Program Building Bridges je postaven na zásadách restorativní justice a tím se liší od profesionální podpory obětí a pachatelů. Jednou z myšlenek stojících za programem Building Bridges je snaha čerpat z dosud nedostatečně používaných „zdrojů“, které existují v komunitách a mohou poskytnout podporu obětem zločinu i pachatelům trestných činů a umožnit jim být vykazatelní. Další klíčovou myšlenkou je „vybudovat mosty“ mezi komunitou a věznicí (a jiným prostředím, v němž se nalézají pachatelé). Role facilitátora je tedy v principu otevřená komukoli, bez ohledu na jeho profesionální postavení. Klíčovými faktory při vyhodnocení vhodnosti člověka pro roli facilitátora programu Building Bridges je jeho motivace, závazek, dovednosti a vlastnosti popsané výše a ochota zúčastnit se školení pro efektivní zvládání této role.

 

Hledání a školení facilitátorů a jejich asistentů

Hledat kandidáty na roli facilitátorů je možné různými způsoby. Patří k nim:

 

• hledání mezi lidmi, kteří již v současnosti působí jako dobrovolníci ve vaší organizaci;
• zveřejnění nabídky v novinách, časopisech a jiných médiích, která vaše organizace využívá;
• osobní kontakt a nabídka, pokud znáte vhodné osoby;
• „banka dobrovolníků“;
• oslovení lidí z konkrétních profesí, u nichž se dají předpokládat dobré schopnosti pro práci facilitátora diskuse (jako jsou učitelé, sociální pracovníci, psychologové nebo právníci).

 

Hledání kandidátů by mělo obsahovat přihlášku, osobní rozhovor a písemnou smlouvu.

 

Jakmile kandidáti na roli facilitátorů a asistentů tuto úlohu přijmou, mělo by jim být poskytnuto školení[14], které by mělo pokrývat témata jako:

 

• restorativní justice;
• program Building Bridges;
• „Kdo jsem jako vedoucí kurzu?“;
• praktické otázky (komunikace, materiál k programu, co je potřeba vědět při vstupu do věznice, formuláře pro hodnocení, příprava s týmem);
• zpracování reakcí a hodnocení;
• práce se skupinami, zvláště obětí a pachatelů (typy účastníků, dynamika skupiny, role vedoucích). Můžete využít metodu „hraní rolí“ a videoklipy;
• prezentace témat, vyučování.

 

 

 

Kapitola 4: Hledání a příprava účastníků

 

Abyste mohli realizovat program Building Bridges, potřebujete skupinu vhodných obětí a pachatelů. Pořadatel programu by měl určit jednoho člověka nebo malou skupinku lidí, kteří budou mít za úkol tyto účastníky najít. Ačkoli s různými aspekty procesu hledání by se mělo začít co nejdříve, jednotliví účastníci by neměli být kontaktováni a registrováni, dokud si pořadatel nebude zcela jistý tím, že program bude možné realizovat. Je to z toho důvodu, že jakmile se oběť nebo pachatel zavážou k tomu, že se programu Building Bridges zúčastní, zrušení nebo odložení programu by pro ně mohlo představovat další újmu.

 

Jakmile najdete účastníky, je potřeba je pro proces pečlivě připravit. Jedním z klíčových témat, která se objevují v literatuře hodnotící všechny procesy restorativní justice, je to, že čím lépe jsou účastníci připraveni, tím větší je šance, že proces přinese pozitivní výsledky.[15] Pořadatelé programu by proto měli určit člověka nebo skupinku lidí, kteří budou za tuto přípravu zodpovědní, a měli by také ještě před zápisem účastníků mít k dispozici jasný plán přípravy.

 

V této kapitole si nejdříve popíšeme proces hledání a přípravy obětí a pak proces hledání a přípravy pachatelů. Ovšem s ohledem na to, že jednou z hlavních otázek, k jejichž řešení chce projekt Building Bridges přispět, je možnost rozšířit přínos programů jako ZS na více obětí, probereme tuto problematiku detailněji.

 

Oběti

Úvodní kontakt a hodnocení

Program Building Bridges je určen pro lidi, jejichž život byl negativně dotčen zločinem, který byl proti nim spáchán, ale kteří se již zotavili z prvotního zážitku (někdy je to označováno jako „fáze cuknutí“) a nyní potřebují pomoc, aby dokázali jít dál k další fázi zotavování ze zkušenosti viktimizace.[16] Je důležité pečlivě vyhodnotit, zda jsou oběti ve správném emocionálním stavu, aby se mohly programu Building Bridges zúčastnit. Takové hodnocení bude mít vliv na zvažování toho, kolik přípravy a jakou přípravu bude oběť vyžadovat, aby se mohla programu bezpečně zúčastnit a mít z něho prospěch. V příloze je k dispozici kontrolní seznam vypracovaný projektovým týmem, který má pomoci facilitátorům a pořadatelům programu realizovat první kontakt s oběťmi a umožnit jim získat informace, které pomohou určit jejich připravenost pro program a to, co je zapotřebí z hlediska jejich přípravy.[17] V následujících odstavcích se zaměříme na několik základních otázek.

 

Postoj obětí vůči pachatelům se bude s vysokou pravděpodobností lišit. U některých obětí se bude zdát, že jsou v pomstychtivé náladě, a budou vůči pachatelům vyjadřovat agresivní nebo nepřátelské postoje. To není překážkou účasti, za podmínky, že oběti budou souhlasit s tím, že budou během programu Building Bridges dodržovat dvě základní pravidla (a bude pravděpodobné, že je budou opravdu dodržovat):

 

 

1. Cokoli, co bude během programu Building Bridges řečeno, by mělo zůstat důvěrné.
2. Účastníci by se vždy měli ke všem ostatním účastníkům chovat s úctou.

 

A tak oběti, které jsou v „pomstychtivé“ náladě, mohou také být vhodné pro program Building Bridges, budou ale vyžadovat spoustu pečlivé přípravy. Obdobně je tomu v případě obětí, které se chtějí s pachateli setkat proto, aby jim daly najevo, jak špatné bylo jejich chování. Obecně platí, že je důležité mít na mysli, že Building Bridges nehledá nutně lidi s odpouštějícím postojem nebo lidi, kteří se chtějí na programu podílet z čistě altruistických důvodů. Ústředním účelem programu ostatně je pomoci změnit všechny, kdo se ho účastní.

 

Zcela jiný problém, který může nastat při prvním kontaktu s oběťmi, je to, že oběti snižují dopad zločinu na jejich osobu a život, případně se dokonce domnívají, že si zaslouží všechny negativní následky, kterými trpí. I zde je potřeba pochopit, že trestný čin se obětí často dotýká složitými způsoby.[18] Oběti mohou mít stále zmatek v tom, jaké pocity mají ohledně toho, co se stalo, nebo jim přijde těžké vyjádřit své skutečné pocity a myšlenky. Obecně platí: Stojí za to věnovat obětem poměrně dost času, aby bylo možné určit, jak připravené pro program Building Bridges jsou a jakou další přípravu mohou vyžadovat.

 

V prvním kontaktu s obětí se může ukázat, že některé oběti mají sklon vyjadřovat postoje plné předsudků vůči jiným (např. rasistické nebo sexistické nebo povýšené vůči lidem s handicapy). Zde je důležité položit si otázku, zda je u těchto lidí pravděpodobné, že by po pečlivé přípravě byli schopní dodržovat základní pravidla popsaná výše. Účelem vyhodnocení není to, aby byly oběti „lustrovány“ tak, aby se programu mohly zúčastnit jen ty se „správnými“ postoji. Jde spíše o to, aby byly vyloučeny ty, u nichž je pravděpodobné, že nebudou dodržovat základní pravidla ani po důkladné přípravě.

 

Další otázkou, kterou je potřeba pečlivě zvážit, je rozpoznatelné riziko opětovné traumatizace. K té může dojít, když se v přípravném pohovoru vynoří emoce, které se stále zdají „příliš čerstvé“. Také v případě, že oběť trestný čin dosud nezpracovala a má příliš mnoho otázek, může být na místě jiný způsob intervence, než se bude moci zúčastnit programu.

 

Pokud by se programu Building Bridges chtěly zúčastnit oběti sexuálních trestných činů, je potřeba velice pečlivě zvážit, jak by to mohlo ovlivnit způsob, jakým příběh oběti zapůsobí na pachatele, i to, jaké další formy podpory oběti bude potřeba zajistit. Existuje pro to několik důvodů: (1) Pachatelé mají sklon pohrdat pachateli sexuálních trestných činů, a pokud uslyší příběh oběti sexuálního trestného činu, budou jen těžko hledat nějakou souvislost s vlastními trestnými činy; (2) co se týče pachatelů sexuálních trestných činů, i jim může pomoci, když si vyslechnou příběh oběti obdobného činu, ale pro tyto pachatele je často těžké pochopit, v čem jednali nesprávně, takže ve skupině by mohla vzniknout negativní dynamika; (3) oběti sexuálních trestných činů potřebují specifickou podporu, kterou program Building Bridges není obecně schopen poskytnout. Společně s programem tedy bude potřeba zajistit dodatečné formy vhodné podpory.

 

Hledání obětí

Hledání vhodných obětí je jedním z nejtěžších úkolů, kterým čelí každý člověk, který se snaží zorganizovat program Building Bridges. K tomu, jak hledat oběti, a přitom se pevně držet v hranicích toho, co je etické, je důležitý nápaditý a tvořivý přístup. Je důležité ctít práva obětí, které nechtějí být kontaktovány nebo které dají jasně najevo, že nemají o účast v programu zájem. Důležité je, že program Building Bridges funguje na principu dobrovolné účasti. Oběti musí mít možnost se svobodně a informovaně rozhodnout, zda se budou chtít zúčastnit. Dále uvádíme několik typických metod hledání obětí, které využívají organizátoři programu:

 

A	Kontakt přímo ze strany oběti
	Oběť se sama přihlásí do programu. Může například kontaktovat organizátora programu, když se o programu dozví díky médiím, článkům nebo jiným „propagačním“ aktivitám. Aby bylo možné maximalizovat potenciál pro hledání obětí tímto způsobem, je důležité mít celou řadu efektivních metod, jimiž mohou oběti kontaktovat organizátory programu (e-mail, telefon, dopis atd.).
b	Osobní kontakt
	V této variantě kontaktují organizátoři jednotlivé oběti, které mohou znát členové týmu, a informují je o tom, že stále hledají vhodné účastníky pro současný běh programu.
c	Výběr ze známé skupiny obětí
	Někteří organizátoři mají skupiny obětí, s nimiž často pracují. K výhodám této metody patří to, že organizátoři programu oběti dobře znají, a je tudíž možné zkrátit přípravnou práci na minimum. Přesto přílišné spoléhání se na tuto metodu má i výrazný nedostatek: jedním z hlavních cílů programu Building Bridges je přinést uzdravení a spravedlnost co největšímu počtu obětí. Tohoto cíle není zcela jasně možné dosáhnout, pokud organizátor oslovuje jen malou skupinu obětí, které již prožily uzdravující vliv programu.
d	Odborné organizace
	Odborné organizace jako například policie nebo soudy mohou oběť odkázat na prostředníka, například na asociaci obětí nebo profesionální síť facilitátorů; takový prostředník pak může kontaktovat organizátory programu a navrhnout a zajistit setkání s obětí. Mohlo by být užitečné pokusit se navázat spolupráci s takovýmito orgány.
e	Doporučení jinou obětí
	K přímému doporučení může dojít v případě, kdy jedna oběť, která se zúčastní programu, řekne o programu dalším.
f	Akce nebo konference pro oběti
	Někteří organizátoři programů dokonce navštěvují akce nebo konference pro oběti nebo jejich asociace a hledají konkrétní oběti tam.
g	Poradenství pro oběti Organizace pořádající program Building Bridges může zvážit také to, že by vytvořila poradenské centrum pro oběti.[19]

 

Facilitátoři ovšem někdy čelí problémům, včetně nedostatku kontaktu nebo podpory ze strany asociací obětí. Někteří se například příliš spoléhají na neformální vztahy s jednotlivými profesionály na poli terapie nebo podpory obětí. Je proto nezbytné, aby se pořadatelé a facilitátoři snažili rozvíjet stabilní kontakty s asociacemi obětí a případně s nimi uzavřeli písemné dohody a snažili se pracovat na vzájemně výhodné a bližší struktuře spolupráce.

 

Příprava obětí

Jak bylo řečeno již dříve, příprava obětí tvoří základní prvek programu Building Bridges. Projektový tým vypracoval přípravný kontrolní seznam, který má facilitátorům a pořadatelům programu pomoci připravit oběti; k dispozici je na webových stránkách programu Building Bridges. Zde se zaměříme na několik základních otázek.

 

Příprava má tři úrovně:

 

• Proces přípravy je tvořen jedinou schůzkou s obětí (selektivní příprava).
• Proces přípravy je tvořen několika setkáními s obětí (intenzivní příprava).
• Proces přípravy tvoří úvodní setkání v rámci projektu Building Bridges (setkání „0“), kterého se účastní oběti bez přítomnosti pachatelů.

 

K metodám přípravy mohou patřit rozhovory, telefonáty nebo jedno či více setkání. Pokud je setkání s obětí více, obvykle jsou maximálně tři, více setkání je nezvyklých.

 

Hlavními cíli přípravné práce s obětí jsou tyto:

 

• Zajistit, aby oběti chápaly povahu programu, čeho může dosáhnout, čeho se v něm dosáhnout nedá a jaká bude jejich role;
• Zhodnotit, co oběti od programu očekávají;
• Zodpovědět jakékoli otázky obětí ohledně programu.

 

Pachatelé

Kontakt a vyhodnocení

Až na několik výjimek (viz níže) je program Building Bridges vhodný pro prakticky všechny pachatele. Klíčovým faktorem, který je potřeba zvážit při hledání pachatelů, je to, že jejich účast musí být dobrovolná a informovaná. Pachatelům je potřeba důkladně vysvětlit účel programu Building Bridges. Konkrétně je potřeba mít na paměti, že mnoho pachatelů může mít obavy z účasti v programu a obzvlášť z toho, se by se měli setkat s oběťmi zločinu. Je proto důležité jim vysvětlit, co je účelem programu, a co jím není. Pachatelé musí pochopit, že oběti se programu neúčastní proto, aby je nějak potrestaly nebo usilovaly o pomstu. Mělo by se jim vysvětlit, že účelem programu je pomoci jim zamyslet se nad jejich trestnou činností v minulosti, lépe pochopit dopad trestných činů na oběti a prodiskutovat, co mohou udělat, aby věci napravili. Pachatelé musí pochopit, že program bude náročný, bude představovat výzvu, ale také jim nabídne pomoc. V procesu hledání je zásadní, aby pachatelé měli možnost ptát se na proces, a také aby dostali odpovědi.

 

I pachatelé musí souhlasit a prokázat (jako všichni účastníci), že budou dodržovat následující dvě základní pravidla programu Building Bridges:

 

1. Cokoli, co bude během programu Building Bridges řečeno, by mělo zůstat důvěrné.
2. Účastníci by se vždy měli ke všem ostatním účastníkům chovat s úctou.

 

Základní obavou v programu Building Bridges je snaha zabránit jakékoli opětovné traumatizaci obětí, je proto potřeba pachatele pečlivě vyhodnotit a připravit, aby bylo zajištěno, že k opětovné traumatizaci nedojde.

 

Obzvláštní péči je potřeba věnovat situaci, když se programu chtějí zúčastnit pachatelé, kterým by v bezpečné účasti mohla bránit duševní nebo emoční porucha. Zde je potřeba zohlednit kromě zájmu o bezpečnost všech účastníků a rizika opětovné traumatizace obětí i princip rozmanitosti a rovných příležitostí.

 

Pachatelé sexuálních trestných činů nejsou obvykle pro účast v programu Building Bridges vhodní, pokud není program speciálně určen a upraven pro takové pachatele a není realizován speciálně proškolenými dobrovolníky. Skupina, kde je menší počet pachatelů sexuálních trestných činů, může být problematická.

 

Hledání pachatelů

Metody hledání pachatelů pro účast v programu Building Bridges se budou lišit v závislosti na tom, zda se program bude konat ve vězení (nebo jiném nápravném zařízení) nebo v podobě tzv. „kruhů pokoje“ (mimo věznici).

 

Hledání pachatelů ve věznici

Aby bylo možné vyhledat kandidáty ve věznici, je nutné spolupracovat se správou a vedením věznice. Prvním krokem je obvykle prodiskutovat tuto otázku s ředitelem a zároveň ho požádat o svolení realizovat program ve věznici.

Při hledání účastníků je vhodné požádat o radu a pomoc profesionály, kteří ve věznici pracují (obzvláště psychology, pedagogy a lidi zodpovědné za duchovní a pastorační péči). K metodám hledání patří:

 

• prezentace programu pro skupinu vězňů;
• použití letáčků a plakátů;
• zmínka ve vzdělávacím programu nebo učebnicích, pokud je takový program realizován;
• žádost, aby účastníci, kteří již programem prošli, o něm a jeho hodnotě řekli dalším.

 

Hledání pachatelů mimo věznici

U programů pořádaných mimo věznici může být ještě těžší navázat kontakt s pachateli a může být také mnohem těžší přesvědčit je k účasti. Je proto důležité navázat a udržovat kvalitní vztahy s úřady, které mají s propuštěnými vězni pravidelnější kontakt. Patří k nim:

 

• asociace zodpovědné za péči a resocializaci propuštěných vězňů;
• probační a mediační služba;
• organizace poskytující sociální pomoc;
• organizace a lidé realizující pomoc propuštěným.

 

Jakmile překonáme problém s kontaktováním propuštěných vězňů, je možné použít řadu metod, které se podobají hledání pachatelů ve věznici.

 

Příprava pachatelů

Lidé, kteří pořádali program Zacheův strom v různých částech světa, získali již řadu poznatků ohledně nejlepší praxe pro přípravu pachatelů pro programy jako Building Bridges. Následující doporučení vycházejí z jejich zkušeností.[20]

 

• Pachatelé by měli mít možnost setkat se s facilitátorem a klást mu otázky (a dostat odpovědi) ohledně čehokoli, co se týká programu Building Bridges a jejich role v něm.
• Jedním ze základních cílů tohoto procesu je vytvoření vztahů důvěry mezi facilitátory a účastníky z řad pachatelů.
• Je užitečné sejít se se všemi účastníky z řad pachatelů v rámci přípravného setkání, abyste zjistili, proč se rozhodli se programu zúčastnit, v co doufají a co očekávají.
• Měli byste vysvětlit a prodiskutovat časový rozvrh a účastníci z řad pachatelů by měli potvrdit, že pokud se neobjeví nečekané a nepředvídatelné okolnosti, zúčastní se všech lekcí.
• Je také nezbytné vysvětlit pachatelům, že i řada účastníků z řad obětí bude mít obavy a budou cítit nervozitu ohledně účasti v programu. U kurzů, které se konají ve věznicích, se také snažte účastníkům z řad pachatelů jasně vysvětlit, že účastníci z řad obětí zřejmě budou vězeňské prostředí znát mnohem méně.
• Je potřeba jasně vysvětlit veškerá základní pravidla pro účast v programu.

 

 

 

Kapitola 5: Kurz programu Building Bridges: Doporučená struktura

 

Program Building Bridges je možné pořádat spoustou způsobů – není jediný doporučený způsob. Přesto vám v této kapitole nabídneme velice jednoduchý příklad struktury kurzu. Cílem je to, aby ti, kdo chtějí uspořádat program Building Bridges, získali určitou představu o tom, jak by to mohlo vypadat v praxi, a měli jako východisko určitou základní strukturu. Organizátoři specifických programů budou samozřejmě chtít nebo muset tuto strukturu upravit a rozvíjet, aby mohli vytvořit kurz vhodný pro konkrétní místo nebo okolnosti. To je naprosto v pořádku a očekáváme to. Jediným omezením je to, aby kurz ztělesňoval klíčové vlastnosti programu Building Bridges a byl formován kolem jeho základních hodnot. Než vás seznámíme s touto strukturou, uvedeme nejprve řadu obecných pokynů pro ty, kdo budou kurz Building Bridges pořádat. Chceme však jasně zdůraznit, že s výjimkou těchto základních prvků, se jedná pouze o doporučené pokyny. V praxi se jednotlivé programy budou pravděpodobně výrazně lišit s ohledem na místní podmínky, různá omezení atd. Je totiž mnohem důležitější, aby byl program vytvořen tak, aby dosáhl cílů programů Building Bridges a držel se jeho základních hodnot, než aby se držel určitým způsobem dané struktury.

 

Obecné pokyny

Základní prvky

Ještě než začne vlastní kurz, musí vedoucí kurzu Building Bridges dohlédnout na splnění následujících bodů:

 

1. Nalezení účastníků a dobrovolníků.
2. Příprava účastníků.
3. Zaslání informací o programu vedení věznice (pokud se program koná ve vězení).
4. Získat nezbytná povolení pro kurz. Taková povolení budou obsahovat přesná data setkání, seznam účastníků, místnost určenou pro kurz a pomůcky, které můžete při realizaci projektu potřebovat. Komunikace s věznicí nebo jiným zařízením ohledně účastníků, dopravy materiálu pro kurz a plánování.
5. Informování organizací a všech zúčastněných stran o tom, kteří potenciální účastníci se seznámili s programem.

 

Práce facilitátora a příprava programu

 

• Program obvykle vede jeden facilitátor, kterému pomáhá malý počet asistentů (viz kapitola 3).
• Facilitátor by měl předem rozdělit mezi členy týmu úkoly a připravit je na vedení (malých) diskusních skupinek.
• Je potřeba zajistit možnost prezentací v PowerPointu, videoklipů, četby – a materiálů pro domácí úkoly, nápoje a občerstvení, přestávky atd.

 

Trvání a perioda

 

• Program Building Bridges je obvykle tvořen 5-8 setkáními.
• Obvykle se koná jedno setkání týdně.
• Každá lekce obvykle trvá dvě hodiny.

 

Účastníci

 

• Obvyklý počet pachatelů (nebo bývalých pachatelů), kteří by se měli každého programu účastnit, je 6. Tento počet se však může výrazně lišit.
• V ideálním případě by měl počet obětí, které se programu účastní, odpovídat počtu pachatelů.
• Pachatelé a oběti se mají zavázat, že se zúčastní všech lekcí.

 

Aktivní a angažovaná povaha programu Building Bridges

 

• Ačkoli během lekce budou probíhat také určité formální prezentace a „vyučování“, lekci by měla tvořit hlavně diskuse (v malých skupinkách nebo celé skupině) a vyprávění osobních příběhů.
• Kromě diskuse by v rámci lekce měly probíhat i určité skupinové aktivity.

 

Prostředí

 

• Je potřeba zajistit místnost, která bude dost velká pro všechny účastníky a facilitátory.
• Mělo by být možné snadno přemístit nábytek, aby se mohly odehrávat diskuse v malých skupinkách i prezentace pro celou skupinu.
• Když se program koná ve věznici, je potřeba mít jasná a důkladně promyšlená opatření pro to, aby bylo zajištěno, že oběti i facilitátoři budou moci do věznice bezpečně přijít a že pro to bude jasný postup.
• Když se program koná ve věznici, je potřeba mít jasná a důkladně promyšlená opatření pro to, aby bylo zajištěno, že pachatelé se budou moci programu plně účastnit. To je potřeba předem projednat s příslušným vedoucím pracovníkem věznice.

 

Certifikáty

 

• Každý účastník programu, který ho dokončí, by měl po posledním setkání dostat osvědčení o účasti.

 

„Trajektorie“ programu Building Bridges

Stejně jako v případě jiných procesů restorativní justice je i program Building Bridges strukturován tak, aby účastníky vedl po určité „trajektorii“. Zpočátku je důraz kladen na pochopení, uznání a přijetí zodpovědnosti za škodu i trauma, které trestný čin způsobil. Program se pak postupně více a více zaměřuje na pozitivní kroky, které je možné podniknout pro to, aby byla tato škoda napravena a mohlo dojít k uzdravení lidí a vztahů poškozených zločinem. Ačkoli se dynamika u každého jednotlivého programu může lišit, je důležité zakončit program v duchu naděje, kladného přístupu a oslavy. Na konci programu by účastníci měli v ideálním případě cítit, že tato pozitivní změna v lidech i vztazích je možná.

 

Základní (adaptovatelná) struktura kurzu

Konkrétní trvání kurzu bude záviset na řadě faktorů. V následujícím diagramu uvádíme několik příkladů povahy programu a uvádíme několik variant osnovy.[21]

 

 

5 týdnů	6 týdnů	7 týdnů	8 týdnů
1. RJ – oběti a pachatelé	1. RJ – oběti a pachatelé	1. RJ – oběti a pachatelé	1. RJ – oběti a pachatelé
2. Co je to trestný čin?	2. Co je to trestný čin?	2. Co je to trestný čin?	2. Co je to trestný čin?
3. Zodpovědnost a vyznání	3. Zodpovědnost a vyznání	3. Zodpovědnost a vyznání	3. Zodpovědnost
4. Odpuštění a usmíření	4. Odpuštění	4. Odpuštění	4. Vyznání
5. Další krok, oslava s hosty	5. Usmíření, další krok	5. Usmíření	5. Odpuštění
	6. Oslava s hosty	6. Další krok	6. Usmíření
		7. Oslava s hosty	7. Další krok
			8. Oslava s hosty

 

 

Cíle jednotlivých fází

 

RJ (restorativní justice) – oběti a pachatelé	Prozkoumat zkušenosti a potřeby obětí a pachatelů trestných činů, představit restorativní justici jako způsob, jak nahlížet na zločin a všechny zúčastněné strany a jak v této situaci reagovat.
Co je to trestný čin?	Prozkoumat různé způsoby, jak chápat zločin, včetně toho, co to znamená vidět zločin optikou restorativní justice.
Zodpovědnost	Prozkoumat, co to znamená převzít zodpovědnost za spáchaný trestný čin, jaké problémy jsou s tím spojeny.
Vyznání	Prozkoumat význam, moc a smysl vyznání a pokání.
Odpuštění	Prozkoumat význam, moc a smysl odpuštění.
Usmíření	Pochopit dopad smíření a prozkoumat způsoby, jak možnost realizace smíření vidí všechny strany.
Další krok	Jít dál k uzdravení, nápravě a obnově a prozkoumat kroky, které jsou potřeba v životech všech účastníků.
Závěr a oslava	Zamyslet se nad novým porozuměním zločinu a uzdravení, k němuž dospěli členové skupiny, a oslavit ho.

 

 

Kapitola 6: Následná práce s oběťmi i pachateli

 

Po programu Building Bridges by se měla konat řada následných aktivit. Je důležité, abyste si byli vědomi, jak důležité je pro všechny účastníky období, které následuje krátce po programu. V této kapitole uvádíme doporučení pro citlivou následnou péči.

 

Pachatelé se mohou chtít sejít s oběťmi, kterým ublížili oni sami, a mluvit o způsobech, jak by mohli napravit škodu, kterou jejich čin způsobil. Pokud vyjádří takové přání, měli by být zcela jasně informováni o tom, zda je to možné, a pokud tuto možnost nenabízejí přímo pořadatelé programu Building Bridges, měli by být odkázáni na organizaci, která má zkušenost s pořádáním přímých kontaktů mezi oběťmi a pachateli za účelem dialogu restorativní justice.

 

Oběti se mohou chtít zapojit do podpůrné práce s dalšími oběťmi. I ony by měly dostat rady a doporučení k tomu, jak se mohou zapojit.

 

Kromě předání do další péče mohou organizace realizující program Building Bridges zvážit, jakou následnou podporu by mohly poskytovat samy, např. vytvořit nějakou oficiální formu podpory obětí, nabídnout pomoc a osobní kontakt ze strany dobrovolníků nebo připravit následný kurz, kterým mohou účastníci projít individuálně s pomocí dobrovolníků. V tomto následném kurzu se mohou účastníci znovu zamyslet nad tím, co se naučili, prodiskutovat to a zamyslet se nad změnami, jimiž prošli, a probrat i plány do budoucnosti.

 

Následná práce s oběťmi

Jedním z klíčových aspektů programu Building Bridges je poskytnutí následné péče obětem. Je to kriticky důležitý faktor úspěchu s ohledem na zvýšený důraz na oběti v procesech restorativní justice. To, jak bude po skončení programu Building Bridges dále poskytována pomoc obětem, se bude přirozeně v jednotlivých zemích lišit. V některých zemích například neexistuje žádná strukturální podpora pro oběti a facilitátoři nevědí, zda či jak bude obětem dále nabízeno vedení; v jiných existují systémy nabízející podporu, jako například systém doporučení ke specializované péči a kontakt s asociacemi obětí.

 

Tato škála způsobů podpory poskytované organizacemi, které pořádají program Building Bridges, sahá od programů s nízkou intenzitou, kde mohou být oběti zapsány do seznamu lidí, kteří dostávají informační bulletin a jsou kontaktováni telefonicky s dotazem, jak se jim po absolvování programu Building Bridges daří, až po programy s vysokou intenzitou, kde je obětem nabídnuta další kontinuální spolupráce, osobní poradenství nebo kontakt s centry pro podporu obětí, pokud to bude potřeba. Je možné začít i další aktivity, jako například návštěvy ve školách, kde oběť mluví před studenty o tom, co prožila jako oběť i v průběhu zotavování a obnovy.

 

Je možné použít také nástroj „Následné otázky“[22], který pomáhá zjistit, co oběť prožila během programu Building Bridges a jakou další podporu nebo následnou práci potřebují. Některé z následných otázek je možné použít i jako prostředek pro vyhodnocení mezi jednotlivými lekcemi již během účasti na programu Building Bridges.

 

Následná práce s pachateli

Facilitátoři by se měli snažit zajistit, aby dopad programu Building Bridges na (propuštěné) pachatele přetrval i po skončení programu. To si vyžaduje zajištění následné práce; není možné dostatečně zdůraznit význam následné práce. Dlouhodobé uzdravení a reintegrace pachatelů může do značné míry záviset na tom, jak budou v této následné fázi naplněny praktické a emoční potřeby (propuštěných) pachatelů.

 

Pachatelé by měli mít příležitost znovu si zopakovat to, co se naučili na setkáních v rámci programu, a měli by mít příležitost zamyslet se nad svými pocity ohledně změn, kterými možná během účasti v programu a po ní prošli.

 

Následná práce může také představovat příležitost prodiskutovat plány do budoucna a poskytnout (propuštěným) pachatelům dlouhodobější vizi pro skutečnou integraci pozitivních změn do života. Facilitátoři a vedoucí programu by na to měli pamatovat a měli by vytvořit procesy, které by umožnily pracovat na této dlouhodobější vizi.

 

Pachatelé se také mohou chtít zapojit do dalších následných aktivit. Mohou například chtít zůstat v kontaktu s oběťmi, s nimiž pracovali, nebo se dokonce sejít s obětí svého vlastního trestného činu. Mohou se chtít zapojit do projektu odškodnění nebo mediace mezí obětí a pachatelem. Pachatelé mohou i nadále potřebovat vedení nebo někoho, s kým by si mohli popovídat. Facilitátoři by měli být připraveni, tam, kde to bude vhodné, odkázat (propuštěné) pachatele na profesionálního poradce, sociálního pracovníka, pastoračního pracovníka nebo vhodné profesionální skupiny

 

Nabídka příležitosti, aby účastník sám požádal o setkání

Je potřeba vytvořit systém, kde budou oběti a (propuštění) pachatelé moci formálně požádat o setkání s facilitátory nebo členy týmu během programu Building Bridges nebo po něm.[23] Měl by pro to existovat formálně stanovený postup.

 

• Účastníci (oběti i pachatelé či propuštění pachatelé) by si měli být vědomi toho, že mají právo požádat o setkání, a mělo by to být vyjádřeno v materiálech pro oběť a (propuštěné) pachatele, plakátech k programu nebo osobně.
• Účastníci by měli vědět, jak si mohou takovouto schůzku dojednat, buď telefonicky, e-mailem nebo pomocí osobní žádosti. Oběti by si měly být vědomy toho, že si mohou na jakékoli setkání také přivést další lidi, kteří je podpoří (přátele nebo příbuzné), a je potřeba zdůraznit, že je to běžná praxe. Pachatelé by měli také být informováni o tom, jak si mohou takovouto schůzku zajistit, a to dle individuálních podmínek na místě.
• Když účastník požádá o setkání, pořadatel programu je povinen tuto žádost zaznamenat. Aby tak mohl učinit, musí mít vytvořený systém pro zaznamenávání žádostí a aktualizaci relevantních informací, jako: zodpovědná osoba, kdy se schůzka uskuteční, kdo byl přítomen, jaký byl výsledek setkání, byl účastník doporučen na jiné místo, a pokud ano, kam, a zda bude požadována jakákoli následná práce ze strany organizátora programu. Díky tomu bude nejen snazší monitorovat následnou práci s účastníky – například se může stát, že pachatel bude přesunut do jiné části věznice nebo jiného nápravného zařízení, a v důsledku toho by bylo snadné ztratit přehled o žádostech nebo krocích. I žádosti obětí mohou snadno zapadnout. Účastníkům to také ukazuje, že jejich potřeby facilitátoři a pořadatelé programu berou vážně, a zajistí se tak, že neztratí onen „hlas“, který se program tak usilovně snaží nechat zaznít.

 

 

 

Účastník požádá o setkání s facilitátorem nebo členem týmu

Žádost je zaregistrována a zpracována, je dohodnuto setkání

Proběhne setkání a facilitátor nebo člen týmu formálně zaznamená setkání

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obrázek 2 – Systematický proces následné podpory

 

Facilitátoři by měli mít systematický přístup k řešení otázek podpory obětí a (propuštěných) pachatelů po absolvování programu Building Bridges v kontextu jejich vlastního národního prostředí. Toho je možné dosáhnout dodržením následujících doporučení.[24]

 

Další kroky v otázce dohod, oznámení a zpětné vazby pro účastníky

Jak oběti, tak pachatelé potřebují cítit, že jsou bráni vážně a jsou jim poskytovány spolehlivé služby zaměřené na výsledek.

 

• Je potřeba dostatečně zaznamenat dohody o dalších krocích (viz obr. 2) a měl by existovat systém, který zajistí, že tyto kroky budou realizovány v dohodnutém a definovaném čase. Pokud nebudou dohody dodrženy, oběť bude mít pocit, že je odstrčená a není podporována.
• Když jsou podniknuty příslušné kroky, je potřeba řídit se definovaným procesem, aby bylo zajištěno, že oběť bude mít informace o krocích a dalších relevantních věcech. Tento proces může být definován na národní úrovni, ale může být integrován i do setkání účastníků, mohou k němu patřit telefonáty nebo písemná korespondence.
• Facilitátoři a členové týmu by měli vždy dbát na to, aby se důkladně seznámili se zpětnou vazbou oběti u každého kroku, aby určili, zda je oběť s výsledkem kroku spokojená, zda potřebuje další kroky, a pokud ano, aby bylo možné prodiskutovat jaké.
• To vše by mělo být zaznamenáno v záznamech oběti, aby bylo možné do nich nahlédnout a zvážit možné následné kroky.

 

Předání do následné péče

Je důležité nabídnout účastníkům informace o možnosti další péče nebo jiných formách pomoci, pokud je oběť nebo (propuštěný) pachatel budou vyžadovat nebo je jako užitečné budou vidět pořadatelé programu. Pro předání oběti do vhodné služby nabízející podporu je nezbytné plné porozumění:

 

• potřebám obětí v dané fázi jejich zotavování;
• tomu, co přesně je možné v dané zemi nabídnout;
• tomu, jak je možné co nejlépe sloučit potřeby obětí s potenciální službou pro oběti.

 

Pro předání (propuštěného) pachatele do vhodné služby nabízející podporu je nezbytné plné porozumění:

 

• potřebám (propuštěného) pachatele v dané fázi jeho nápravy a reintegrace;
• tomu, co přesně je možné v dané zemi nabídnout;
• tomu, jak je možné co nejlépe sloučit potřeby (propuštěného) pachatele s potenciální službou pro pachatele;
• právním a probačním omezením, která v zemi platí a která by mohla mít vliv na předání pachatele do péče;
• tomu, jaká péče je již pachateli poskytována (protialkoholní léčení, léčení drogové závislosti) mimo program Building Bridges.

 

Pořadatelé programu, facilitátoři a další členové týmu by měli být citlivě připraveni na emocionální, psychologické a lidské potřeby jednotlivců, aby tak byli schopni se rozhodnout, kam je nejlépe předat do péče, pokud takové předání bude považováno za vhodné. To je možné pomocí kladení otevřených otázek a pečlivého naslouchání odpovědím, úctě k názorům a pocitům obětí nebo (propuštěných) pachatelů. Je důležité do centra diskuse postavit účastníka a jeho pocity a zajistit, aby cítil novou sílu do života a schopnost určit svůj vlastní osud. Je možné položit například následující otázky:

 

• Jaký pocit z té situace máte nyní?
• Jaké další kroky byste viděl(a) a co byste si představoval(a)?
• Čeho se v současné době obáváte?
• Co podle vašeho názoru potřebujete, abyste v tuto dobu zlepšil(a) svou situaci?

 

Zatímco tyto příklady ukazují, jaké otázky je možné klást, facilitátoři a další členové týmu by měli mít dostatečné dovednosti a zkušenosti a prokazovat vysokou míru emoční inteligence, upravovat svůj přístup s ohledem na potřeby, které se objevují, a na emoční stav oběti a snažit se přispět k tomu, aby oběť cítila, že má novou sílu znovu se v životě samostatně rozhodovat.

 

Porozumět dostupným možnostem služeb zaměřených na oběti a (propuštěné) pachatele

Organizátoři programu, facilitátoři a další členové týmu by měli být dostatečně informováni o všech dostupných službách pro pomoc obětem a (propuštěným) pachatelům v dané zemi, včetně těchto informací:

 

• co služba nabízí;
• jaký přínos to může pro účastníka mít;
• jaká kritéria musí splňovat ten, kdo chce službu využívat;
• jak vypadá postup pro předání do péče.

 

Všechny tyto informace je možné uvést v příručce pro předání do péče pro každou zemi a použít jako základ pro školení příslušných osob.

 

Mezi důležité služby, o nichž by oběti měly být informovány, patří ty, které nabízejí mediaci nebo konference, při nichž se oběť bude moci setkat s pachatelem, který se dopustil trestného činu přímo proti ní, pokud si to oběť bude přát.

 

Propojení potřeb s možnostmi následné péče

Oběti a (propuštění) pachatelé by měli být informováni o všech možnostech, které jsou k dispozici. Úkolem facilitátora je umožnit a pomoci jim podniknout kroky směrem, který považují za nejvhodnější. Měli by být také plně informováni o všech možnostech, které jsou v  dané zemi k dispozici. Facilitátoři mohou na základě svých zkušeností navrhnout různé možnosti toho, co by mohlo pomoci účastníkovi s ohledem na jeho stávající potřeby, ale konečné rozhodnutí by vždy mělo zůstat na konkrétním člověku (ačkoli ze strany pachatele může být vyžadováno splnění více podmínek, v závislosti na podmínkách propuštění nebo jiných zákonných požadavcích).

 

Zajištění dostatečného školení a přípravy facilitátorů a členů týmu ohledně pocitů obětí

Pravidelné školení a příprava ohledně témat pocitů obětí pomůže facilitátorům i členům týmu, aby během programu Building Bridges využívali lepší postupy a pomáhali posilovat dobrou pověst programu Building Bridges jako služby přátelské vůči obětem.

 

• Pořadatelé programu mohou vytvořit vlastní programy školení vycházející ze zkušeností.
• Pořadatelé programu mohou spolupracovat s jinými službami poskytujícími pomoc obětem v dané zemi (případně na evropské úrovni, pokud to bude možné), aby připravili a zajistili školení, semináře, workshopy a další programy. Tato širší spolupráce mezi programem Building Bridges a dalšími subjekty, které pomáhají obětem, je dodatečnou výhodou programu.
• Pravidelný kontakt s oběťmi, například pomocí naplánovaných telefonických diskusí nebo schůzek, které mají nabídnout reakci a kontakt, jim pomůže získat větší pochopení pro oběti pomocí osobního kontaktu a širší zkušenosti. Pořadatelé programu by však měli také stanovit protokoly dobré praxe a nástroje pro hodnocení rizik, aby tyto telefonáty neměly na oběti v konečném důsledku negativní dopad.

 

Následné kroky po programu

Kromě následných kontaktů s účastníky by se facilitátoři a koordinátoři programu měli snažit naplánovat a vyhodnotit setkání pro vnitřní hodnocení programu, zamyšlení nad silnými a slabými body programu a nad tím, co by se mělo zlepšit. To se netýká jen „lidského rozměru“ programu, tj. hodnocení toho, jak program ovlivnil účastníky, ale také „organizační dimenze“, kde facilitátoři a koordinátoři programu mohou zkoumat příležitosti další spolupráce s důležitými zaangažovanými stranami.[25] To facilitátorům a koordinátorům programu pomůže lépe naplánovat budoucí programy a intervence i dlouhodobý růst programu v různých kontextech a prostředích.

 

 

 

 

 

 

 

Příloha 1: Kruhy pokoje

 

Kruhy pokoje pro trestní kauzy jsou k dispozici v mnoha zemích Evropy. Praxe a rozsáhlý výzkum přinášejí důkazy o tom, že účastníci kruhů pokoje mohou mít z restorativního dialogu značný prospěch. Ve většině případů může tento přístup lidem přinést uzdravení a užitek. Mohou si totiž spolu sednout do kroužku spolu s facilitátorem a mluvit o konfliktech, ztrátách a bolesti, které v minulosti prožili, a hledat způsob, jak jít dál do budoucnosti.

Poptávka po kruzích pokoje se poprvé objevila v Kanadě, kde si zodpovědné úřady uvědomily, že tradiční metody si nedokážou dostatečně poradit se zločiny, které se dotýkají konkrétních nebo kmenových komunit. Řešení se objevilo v podobě alternativní metody pro řešení sporů uvnitř kmene, v níž se účastníci pokoušejí najít soulad s právním prostředím. Úspěch kruhů pokoje vedl k tomu, že jsou nyní otevřeny i ostatním komunitám.

 

Když je spáchán trestný čin nebo se objeví dlouhodobý konflikt mezi lidmi, má to vliv i na společnost jako celek. Je proto důležité zapojit společnost do řešení. Jinými slovy, pokud má konflikt dopad na celou společnost (což platí ve většině případů), jak můžeme zapojit členy společnosti nebo užší komunity, vesnice, církevního společenství či nápravného zařízení do procesu restorativního dialogu? V čem může pomoci zapojení širšího okolí?  Kruhy pokoje mohou posloužit jako jedinečný způsob, jak odpovědět na konflikt. Je to inkluzivní, nehierarchický způsob řešení konfliktu. V našem kontextu můžeme říct, že kruhy pokoje mohou nabídnout způsob, jak do procesu zapojit i ty, kdo byli trestným činem poškozeni, ty, kdo trestný čin spáchali, i širší společnost a zjistit a později stanovit nejefektivnější reakci na trestný čin, která povede k uzdravení a bezpečí pro všechny. Jedním z rozdílů mezi programem Building Bridges a kruhy pokoje je to, že kromě nejbližšího okolí jsou přítomni i zástupci širší komunity. Kruh jako formát dialogu vytváří zvláštní dynamiku restorativního dialogu. Dalším pozitivním efektem zapojení širší komunity je to, že můžeme využít potenciál účastníků kruhu k tomu, abychom vytvořili hodnoty celého procesu. Je užitečné, aby všichni účastníci měli stejné právo mluvit a vytvářet bezpečné prostředí a atmosféru vhodnou k tomu, aby bylo možné soustředit se na emocionální a dokonce duchovní aspekty trestného činu nebo konfliktu. Všichni dostanou stejný hlas: rámec kruhu staví všechny příspěvky na stejnou rovinu. Čím více lidí se do řešení konfliktu zapojí, tím bude pravděpodobnější, že najdou nejvhodnější řešení, kroky k nápravě a reakci na trestný čin. Různé pohledy účastníků také pomáhají dosáhnout nejlepších restorativních výsledků: převzetí zodpovědnosti, lepšího vzájemného porozumění atd. Jsme přesvědčeni, že každý účastník má pozitivní vliv na skupinu a může nabídnout určité dary, které přispějí k nalezení dobrého řešení trestného činu. Jakýkoli případ vhodný pro program Building Bridges je vhodný také pro kruhy pokoje. Hlavním cílem dialogu v rámci kruhu pokoje je poskytnout všem zúčastněným stranám čas a prostor, aby si navzájem mohly říct, co si myslí a jak by mohly jít dál.

 

Účastníci:

Oběť a pachatel -> přátelé a příbuzní jako podpůrná skupina -> účastníci, kteří nějak souvisejí s případem -> účastníci, kteří nějak souvisejí s problematikou případu (dřívější oběti a pachatelé) -> členové místní komunity -> profesionálně angažovaní účastníci. Je jasné, že účastníci kruhů pokoje mohou být kdekoli na škále od osobně až profesionálně angažované. Osobní -> profesionální.

Setkání kruhu pokoje by mělo probíhat ve čtyřech fázích: setkání a představení -> budování důvěry -> identifikace problematiky -> vytvoření plánu praktických nápravných kroků. Je důležité, aby facilitátor zůstal během celého procesu nestranný a podporoval každou stranu, nakolik bude moci. V tomto ohledu je ještě důležitější rovnováha mezi oběma stranami.

 

Rámec pro kruhy pokoje:

1)         Úvod

1. a) Pozdravte všechny účastníky a poděkujte jim za to, že přišli. Oceňte snahu všech zúčastněných a to, že se rozhodli přijít a pracovat společně. Vysvětlete, že kruh pokoje má důvěrný a dobrovolný charakter. Informujte o časovém rámci a písemné dohodě.
2. b)   Povzbuďte účastníky, aby byli otevření, mluvili pravdu a jednali spolu upřímně a s úctou a zachovávali mlčenlivost o tom, o čem bude řeč.

2)         Budování důvěry

1. a) Facilitátor může účastníky kruhu pokoje ujistit, že jejich názor je velice důležitý. Může požádat: „Řekněte prosím, co od ostatních potřebujete, abyste se cítili v bezpečí a příjemně a byli schopni mluvit v kruhu pokoje otevřeně a upřímně.“

3)                 Identifikace problematiky

1. a) Co se stalo? Nebo: Co byste nám rádi řekli o tom, co se stalo?
2. b) Jak si to pamatujete?
3. c) Jak to ovlivnilo vás, váš život a lidi kolem vás?
4. d) Co pro vás bylo nejtěžší?

4)         Vytvoření plánů pro budoucnost

1. a)   Účastníci již znají hlavní otázky i to, jak je všechny ovlivnily odpovědi, takže je na čase přejít k budoucnosti. Můžete se zeptat: Co si myslíte, že byste potřebovali, abyste dokázali jít dál?
2. b)   Sepište nápady a myšlenky i potřeby. Facilitátor se musí přesvědčit, že všechny vznesené potřeby budou vzaty v potaz.
3. c)   Napište návrh dohody. Pokud bude úplný a přijatelný pro všechny účastníky, mohou ji podepsat.
4. d) Závěr: oceňte práci, kterou účastníci odvedli.

 

 

 

 

 

 

Příloha 2: Souhlas s účastí na programu Building Bridges

Facilitátoři, oběti i pachatelé by měli souhlasit s následujícími podmínkami pro účast v programu Building Bridges. Tyto podmínky by měly pomoci všem účastníkům, aby získali důvěru v program a další účastníky. Jsou také důležitým prostředkem pro vytvoření rámce vzájemné důvěry a spolupráce v celém projektu Building Bridges.

 

Facilitátoři souhlasí s těmito podmínkami:

• Zajištění důvěrnosti pro všechny účastníky
• Podpora pro všechny účastníky, bez vyjadřování soudu či odsouzení
• Uctivé a profesionální jednání v komunikaci s účastníky a při řešení neshod a nesouhlasu
• Závazek být facilitátorem (moderátorem) pro celý program
• Být připravený nabídnout individuální podporu jakémukoli účastníkovi, který ji bude potřebovat, v rámci programu Building Bridges

 

Oběti souhlasí s těmito podmínkami:

• Respektování důvěrných a osobních informací týkajících se dalších účastníků
• Závazek zúčastnit se celého programu, kdykoli to bude možné, zajistit kontinuitu a maximalizovat přínos pro sebe samého i ostatní účastníky
• Aktivní účast na všech aktivitách, kdykoli to bude možné, včetně přípravy a promýšlení problematiky mezi setkáními
• Uctivé jednání v komunikaci s účastníky a při řešení nesouhlasu
• Pokud se objeví jakékoli problémy, které ztíží další účast, pokud budou setkání pro oběť příliš náročná nebo bude mít jiné osobní problémy, je potřeba je projednat s facilitátorem – facilitátoři jsou v programu proto, aby vás podpořili.

 

Pachatelé souhlasí s těmito podmínkami:

• Respektování důvěrných a osobních informací týkajících se dalších účastníků
• Závazek zúčastnit se celého programu, kdykoli to bude možné, zajistit kontinuitu a maximalizovat přínos pro sebe samého i ostatní účastníky
• Aktivní účast na všech aktivitách, kdykoli to bude možné, včetně přípravy a promýšlení problematiky mezi setkáními
• Uctivé jednání v komunikaci s účastníky a při řešení nesouhlasu
• Pokud se objeví jakékoli problémy, které ztíží další účast, pokud budou setkání pro pachatele příliš náročná nebo bude mít jiné osobní problémy, je potřeba je projednat s facilitátorem – facilitátoři jsou v programu proto, aby vás podpořili

 

 

Podpis:

 

……………………………	………………………	…………………………………
Facilitátor	Oběť	Pachatel

 

 

 

 

 

 

 

Příloha 3: Školení pro facilitátory programu Building Bridges

 

Datum: …..
Školitel: …….
Účastníci: ……

Čas	Téma	Obsah	Požadavky
10.00 – 10.10	Uvítání		Seznamovací hra
10.10 – 10.30	Program Building Bridges	Vysvětlení projektu, jeho cílů a metod	Powerpoint, vytištěné materiály, psací potřeby
10.30 – 11.00	Školení: zaostřeno na oběti	Oběti a jejich potřeby, vyhodnocení rizik, podpora před, během a po kurzu	Powerpoint, doporučené knihy, vytištěné materiály
11.00 – 11.15	Přestávka
11.15 – 12.00	Školení: jaké vést kurz s oběťmi a pachateli (pro facilitátory)   Školení: jak vést malou skupinku pro oběti a pachatele (pro facilitátory)	Když se setkají oběti a pachatelé; čemu je potřeba věnovat pozornost, aktivity v rámci kurzu, otázky	Powerpoint, vytištěné materiály, materiály k aktivitám (video klipy, kartičky, …), flip chart, psací potřeby

 

 

 

 

 

Příloha 4: Kontrolní seznam pro hodnocení obětí

 

Postup pro výběr účastníků z řad obětí

Tento dokument by měl být používán jako vodítko pro rozhodování o nabídce účasti v programu Building Bridges účastníkům z řad obětí a pro poskytnutí více informací o programu, aby se oběť mohla informovaně rozhodnout, zda se bude chtít zúčastnit. Účastník z řad obětí a facilitátor či koordinátor programu Building Bridges by měli tento dokument projít společně v soukromém prostředí před programem a než bude potvrzena účast oběti v programu. Proces výběru může realizovat koordinátor programu nebo facilitátor. Tyto dva pojmy jsou v tomto dokumentu používány jako synonyma.

Trestný čin má dopad na lidi mnoha způsoby a vzpomínání na bolestivé zážitky může člověku potenciálně způsobit zbytečné utrpení. Koordinátoři programu Building Bridges jsou povinni zajistit, aby účastníci z řad obětí byli dobře připraveni na program a aby jejich motivace pro účast byla v souladu s restorativními cíli programu Building Bridges.

Tento dokument pro pomoc při rozhodování využívá formulář „Škála dopadu událostí – revidovaná“ (Weiss a Marmar, 1996). Tato škála není diagnostickým nástrojem pro jakékoli klinické nebo subklinické psychiatrické poruchy a neměla by být jako taková používána. Pro „vhodné“ účastníky ani není hraniční rozhodné skóre. Otázky jsou navrženy tak, aby pomohly vést rozhodování o vhodnosti účastníka, ne proto, aby činily rozhodnutí za facilitátora.

Setkání má dvě fáze: seznámení s programem Building Bridges a screening obětí.

 

Pokyny

Kontrolní seznam je potřeba vyplnit s každou z obětí před její první účastí v programu Building Bridges.

Kontrolní seznam by měl vyplnit facilitátor nebo koordinátor programu Building Bridges v přítomnosti účastníka z řad obětí.

Kontrolní seznam by měl být vyplněn v pohodlném a soukromém prostředí.

Pro záznam setkání by měl sloužit jen kontrolní seznam.

Jakmile bude dokument vyplněn, měl by být bezpečně uložen v uzamykatelné skříni.

Koordinátor by si měl být vědom toho, že kontrolní seznam se týká témat, která mohou být pro účastníka stresující nebo zneklidňující. Je potřeba dbát na to, aby facilitátor k jakémukoli rozrušení oběti přistupoval citlivě a ze všech sil se snažil minimalizovat jakékoli škody, které by mohlo setkání způsobit.

 

Detaily o účastníkovi

 

Jméno
Věk (roky)
Pohlaví

 

 

 

Upozorňujeme, že program Building Bridges je určen pouze pro dospělé. Pokud účastník řekne, že je mu méně než 18 let, ihned setkání ukončete.

 

Úvod k programu Building Bridges

Je potřeba prodiskutovat všechna následující témata a účastník musí dostat příležitost položit otázky.

Jakmile téma proberete, odškrtněte ho (✔)

 

Facilitátor vysvětlil, co je účelem programu Building Bridges a ujistil se, že vysvětlení bylo správně pochopeno
Facilitátor vysvětlil, jaká je očekávaná role účastníka z řad obětí
Facilitátor vysvětlil, čeho je a není možné pomocí programu dosáhnout
Facilitátor vysvětlil, jak jsou strukturovaná setkání v rámci programu a kde se budou konat
Facilitátor vysvětlil, jaké časové a materiální závazky budou ze strany účastníka z řad obětí vyžadovány
Facilitátor vysvětlil emocionální závazek, který je požadován od účastníků z řad obětí

 

 

 

Screening obětí

 

Tento screening tvoří dvě části: (1) otevřená diskuse s obětí o jejím zážitku viktimizace a (2) škála dopadu události.

 

1. Zkušenost oběti s viktimizací

První část by měla mít podobu volného rozhovoru s účastníkem o trestném činu, jehož obětí se stal. Cílem rozhovoru není vyhodnotit stav emocionálního rozrušení, ale pochopit motivaci člověka pro účast v programu Building Bridges. Program má pro oběti mnohem větší přínos, pokud facilitátor chápe pozadí příběhu oběti.

 

Facilitátor by měl začít tím, že účastníka požádá, aby popsal, co zažil. Tato diskuse nemá pevný směr, ale měli byste probrat následující otázky:

Fyzický dopad trestného činu
Emocionální dopad trestného činu
Jakékoli změny v chování v důsledku trestného činu
Jakékoli změny v pohledu člověka na svět v důsledku trestného činu
Motivace účastníka pro účast v programu
Co si účastník od programu slibuje
Co si účastník myslí o tom, jaká je motivace pachatelů, kteří se účastní programu Building Bridges?
Kdyby se účastník mohl setkat s člověkem, který se dopustil trestného činu vůči němu, nač by se ho zeptal?
Má účastník nějaké obavy nebo strach ze setkání s jakýmkoli pachatelem?

 

 

 

1.  Škála dopadu události – revidovaná

 

Účastník by si měl přečíst následující odstavce a vyplnit dotazník v soukromí. Skóre sečte facilitátor.

Níže uvádíme seznam obtíží, s nimiž se lidé někdy setkávají po stresujícím životním zážitku.   Přečtěte si prosím každou položku a napište, jak stresující a zneklidňující pro vás každá z obtíží byla BĚHEM POSLEDNÍCH SEDMI DNÍ vzhledem k (vašemu problému), jak silně vás tyto obtíže zneklidnily nebo stresovaly. Toto hodnocení není zamýšleno jako diagnóza. Pokud vás výsledky v jakémkoli směru zneklidní, promluvte si prosím s odborníkem.   Každou položku ohodnoťte prosím číslem od 0 do 4, jak to odpovídá míře zneklidnění   0 = Vůbec 1 = Trochu 2 = Mírná 3 = Poměrně velká 4 = Extrémní
		Skóre (0-4)
	Jakákoli připomínka ve mně vyvolala emoce
	Měl jsem problém spát
	Další věci mě nutily na to myslet
	Cítil jsem se podrážděný a rozzlobený
	Vyhýbal jsem se tomu, abych se nechal rozrušit, když jsem na to myslel nebo mi to něco připomnělo
	Myslel jsem na to, i když jsem nechtěl
	Měl jsem pocit, jako by se to nestalo nebo to nebylo reálné
	Vyhýbal jsem se jakýmkoli připomínkám té věci
	V mysli mi naskakovaly obrázky z té situace
	Byl jsem jako na jehlách a snadno jsem se vylekal
	Snažil jsem se na to nemyslet
	Byl jsem si vědom, že mám stále silné pocity ohledně té věci, ale neřešil jsem je
	Moje pocity ohledně té věci byly jaksi otupělé
	Přistihl jsem se, že jednám nebo se cítím, jako bych se vrátil v čase do té chvíle
	Měl jsem potíže usnout
	Cítil jsem vlny silných pocitů ohledně té věci
	Snažil jsem se vytěsnit to z paměti
	Měl jsem problémy se soustředěním
	Připomínky té věci ve mně vyvolaly fyzickou reakci, jako pocení, potíže s dechem, nevolnost nebo bušení srdce
	Zdálo se mi o tom
	Byl jsem opatrný a pořád ve střehu
	Snažil jsem se o tom nemluvit
	Celkové skóre

 

 

Interpretace skóre

 

Výsledek 20 nebo výše může znamenat, že účastníkovi by při účasti v programu hrozilo další zranění. Je to arbitrárně stanovená hranice daná skutečností, že skóre 24 nebo více naznačuje posttraumatickou stresovou poruchu jako klinický problém. Pokud má účastník skóre 24 nebo více, bylo by dobré mu o tom říct a doporučit mu, aby informoval svého lékaře. Je potřeba to udělat s maximální opatrností, protože je nutné pamatovat, že tento dotazník není diagnostickým nástrojem, ale nástrojem pro screening. Pokud je to možné, měli byste být schopni poskytnout přístup k informacím o posttraumatické stresové poruše a nabídnout kontakt na místní možnost podpory pro oběti.

 

 

 

 

 

 

 

 

Příloha 5: Poradenské centrum pro oběti PF Německo

 

Úvod

Program Building Bridges s sebou pro mnoho organizátorů nesl problém v podobě toho, že těžko sháněli dostatek obětí trestných činů, které by byly ochotny zapojit se do dialogu s pachateli. V Německu jsme vytvořili centrum pro poradenskou práci s oběťmi, které pomáhá tento problém řešit. Podle trestního zákoníku jsou oběti lidé, a proto mohou služeb tohoto střediska využít lidé každého pohlaví, věku, náboženského vyznání, socioekonomického postavení i národnosti. Díky tomuto středisku mají oběti možnost setkat se s kvalifikovanými poradci, včetně lidí, kteří se věnují programu Building Bridges, a mohou s odborníky projít své osobní trauma. Středisko se stalo prvním krokem pro umožnění setkání obětí a pachatelů, protože nabízí obětem prvotní pomoc, která je nezbytná, mají-li se oběti a pachatelé setkávat a usilovat o smíření. Zjistili jsme, že u obětí je větší pravděpodobnost, že se budou chtít zapojit do programu Building Bridges, když absolvují poradenství. Z této spolupráce vzešla řada dobrých příkladů a výsledků. Následující text stručně popisuje práci centra.

 

Z čeho vycházíme

Oběti trestných činů jsou na rozdíl od pachatelů často ze strany širších sociálních služeb a úřadů zanedbávány. Oběti v důsledku činů pachatele emocionálně trpí a toto trauma může přetrvávat mnoho let poté, co je pachatel odsouzen. Emoce oběti často sahají od hněvu po bezmoc, strach, kompulzivní nutkání a další pocity plné úzkosti a často vedou k nočním můrám nebo nespavosti. Pracovníci střediska pomáhají obětem se se situací vyrovnat a ukazují jim, jak mohou reagovat vhodným způsobem. Ve druhém kroku pracují na strategii, která obětem umožní najít cestu zpět do normálního života. Aby to bylo možné realizovat co nejefektivněji, musí středisko pro oběti pracovat zdarma, nebyrokraticky a rychle. Klienti by neměli na pomoc čekat déle než týden.

 

Cílová skupina

Termín „oběť“ se vztahuje na lidi, kteří jsou v trestním právu definováni jako zranění, poškození nebo svědkové. Oběti násilných činů poradenství vyhledávají nejčastěji, po nich následují oběti trestných činů proti osobní svobodě, loupeží, ublížení na zdraví, vražd a zabití.

 

Rozsah

Podle trestního zákoníku jsou oběti lidé, a proto mohou služeb tohoto střediska využít lidé každého pohlaví, věku, náboženského vyznání, socioekonomického postavení i národnosti. Požadavky nezbytné pro získání pomocí ze strany střediska jsou velice prosté. Žadatel musí být buď oběť trestného činu, člen rodiny oběti trestného činu nebo musí patřit do sociálního prostředí oběti.

Druh trestného činu, doba, kdy k němu došlo ani to, zda oběť podala formální žalobu, není podmínkou možnost využít služeb střediska.

Aktivity zaměřené na vztahy s veřejností jsou důležité pro oslovení veřejnosti. Brožury dáváme k dispozici na radnicích, zdravotních střediscích, úřadech sociální péče nebo na policejních stanicích v okolí. Spolupráce s dalšími centry pro pomoc obětem a poradenskými středisky nám umožňuje rozšiřovat informace o našich aktivitách ještě dále. Občané se o nás dozvídají díky preventivní práci na školách a informačním aktivitám v různých institucích. V novinách, časopisech nebo televizi je možné zveřejnit rozhovory nebo reportáže, pokud to jde. Důležitými prostředky informovanosti jsou dnes i webové stránky a sociální sítě.

 

Cíle střediska

Hlavním cílem je poskytnout komplexní podporu lidem, kteří se stali obětí trestného činu. Tento cíl je tvořen řadou pomocných cílů:

• Pomáhat klientům v jejich těžké situaci a pomoci jim zpracovat to, co zažili. Služby jsou zaměřené přímo na postižené osoby i na jejich rodiny a nejbližší okolí. Cílem poradenství pro oběti trestných činů je ukázat jim různé způsoby, jak se mohou se svým zážitkem vyrovnat. Zároveň spolu s klienty pracujeme na strategiích pro další kroky tak, abychom dotyčného dovedli zpět k normálnímu životu.
• Je důležité, aby požadavky a přání klienta měly přednost. Služby zahrnují řešení strachu, obav a traumatu. Navíc jsou k dispozici rady a pomoc ohledně jeho zákonných práv i praktických otázek.
• Hlavní prioritou je důvěrnost, dobrovolnost a orientace na požadavky klienta. Pomoc je možné na požádání poskytnout i anonymně. Dotčené osoby nemusejí podávat žádost. Poradenství je zdarma a oběti nemusejí dlouho čekat na možnost vstupu do programu střediska.
• Zvláštní pozornost je věnována řešení případů extrémního traumatu. Lidé, kteří se stali obětí trestného činu a využívají poradenských služeb, jsou často oběťmi těch nejodpornějších trestných činů. Právě proto je velice důležité řešit důsledky a projevy systematickým a komplexním způsobem.
• Důraz je kladen na podporu vnitřní odolnosti, tzn. schopnosti vyrovnat se úspěšně s traumatem a „odrazit se zpátky do života“. Cílem je to, aby klienti přijali traumatický zážitek jako něco z minulosti a získali nad ním kontrolu. Získají nástroje a pomoc k tomu, aby své zážitky dokázali proměnit tak, aby mohli vést normální život. K posílení duševní odolnosti jedince napomáhají různá cvičení, která také pomáhají zvládat úzkost, depresi a další běžné symptomy.

 

Lidské zdroje

Zaměstnanci střediska jsou specialisté s vhodným vzděláním (kvalifikovaní pedagogové, sociální pracovníci, speciální pedagogové, pedagogové s další kvalifikací). Profesní kvalifikace zahrnuje základní vzdělání, znalost problematiky ochrany oběti a právních postupů v případech trestního řízení, i znalosti ohledně toho, jak jednat s traumatizovanými lidmi. Zaměstnancům navíc v určitých oblastech do velké míry pomáhají dobrovolníci a praktikanti, například při návštěvách na úřadech nebo vyřizování různých administrativních záležitostí.

 

Materiální a prostorové vybavení

Poradenské centrum pro oběti bude umístěno tak, aby bylo snadno dostupné hromadnou dopravou i autem. Prostory jsou v jasných barvách a působí přátelsky, je možné tam mluvit bez vyrušování a v důvěrné atmosféře.

 

Časový rámec

Poradenské sezení může trvat libovolně dlouho, od krátkého rozhovoru po pravidelnou podporu trvající měsíce i roky. Jakmile oběť požádá o poradenství, proběhne první setkání, které trvá zhruba hodinu, a to ještě během téhož týdne nebo týdne následujícího. Pak už záleží na potřebách a přání klienta, zda budou probíhat i další setkání.

 

Metody

Poradenství pro oběti nabízí individuální pohovory i skupinové diskuze. K dispozici jsou i poradenství a pomoc vhodné pro děti a dospívající. V centru pozornosti je klient a jeho silné stránky a zdroje, i jeho prostředí,  obzvláště rodinné zázemí. Poradenství pro oběti využívá systematické metody, jako genogramy klienta, rodinné konstelace atd. Jsou zde také interaktivní cvičení nebo metody jako např. psaní životopisu. Všechny informace jsou důvěrné. Je vhodné, aby se klienti zaregistrovali, aby se mohli poradenství účastnit.

 

Popis služeb

Středisko nabízí postiženým osobám a jejich rodinám psychosociální doprovázení, které může předejít psychologicko-sociálnímu a posttraumatickému stresu. Poradenství obětem zahrnuje následující služby:

• Nasloucháme jim.
• Podporujeme a pomáháme jim dojít po trestném činu k tomu, aby znovu našly emocionální pokoj.
• Doprovázíme je po trestném činu, před soudem a během něj, i při řešení následků, i když k činu mohlo dojít už dávno.
• Nabízíme jim poradenství a pastorační péči.
• Informujeme, řídíme a pomáháme jim v právních otázkách a nabízíme různé formy a možnosti praktické pomocí.
• Radíme jim ohledně finančních a praktických otázek souvisejících s trestným činem.
• Informujeme je o soudním řízení a věcech souvisejících s trestním právem.
• Zprostředkováváme kontakt s dalšími odborníky, například lékaři, psychology, terapeuty nebo právníky.

Poradenská práce s oběťmi se celkově soustředí na svůj slogan a základní poslání: „Pomoc, poradenství, doprovázení.“

 

 

 

 

 

 

 

Příloha 6: Příklad programu setkání Building Bridges

Příprava

Jak bylo řečeno už v 5. kapitole této příručky, vedoucí programu BB si před vlastním začátkem kurzu musí být jist, že byly splněny následující podmínky:

1. Zajištění účasti – účastníci i dobrovolníci
2. Osobní rozhovory s oběťmi, důležitost rozhovorů a pohovorů, hodnocení motivace (viz kapitola 5)
3. Výběr účastníků
4. Zaslání informací o programu ředitelství věznice

5. Získání nezbytných povolení pro kurz. Tato povolení musí obsahovat data setkání, seznam účastníků, místo konání kurzu a pomůcky, které můžete potřebovat v rámci projektu. Komunikujte s věznicí nebo jiným zařízením ohledně účastníků, dovozu materiálů pro kurz, plánování.
6. Informace pro organizace a další zúčastněné strany, s nimiž se mohou potenciální účastníci seznámit v rámci programu

 

Obecně:

• Rozdělte úkoly mezi členy týmu, proškolte je a připravte je pro vedení (malé) skupinky
• Připravte si prezentace v PowerPointu, video klipy, čtení, materiály pro domácí úkol, nápoje a občerstvení pro přestávky

Celkové plánování

V této příručce popisujeme kurz, který má minimálně pět setkání. Je možné vše upravit i pro delší kurz, podle možností vaší země a organizace. Viz možný přehled lekcí.

 

5 týdnů	6 týdnů	7 týdnů	8 týdnů
1. RJ – oběti a pachatelé	1. RJ – oběti a pachatelé	1. RJ – oběti a pachatelé	1. RJ – oběti a pachatelé
2. Co je to trestný čin?	2. Co je to trestný čin?	2. Co je to trestný čin?	2. Co je to trestný čin?
3. Zodpovědnost a vyznání	3. Zodpovědnost a vyznání	3. Zodpovědnost a vyznání	3. Zodpovědnost
4. Odpuštění a usmíření	4. Odpuštění	4. Odpuštění	4. Vyznání
5. Další krok, oslava s hosty	5. Usmíření, další krok	5. Usmíření	5. Odpuštění
	6. Oslava s hosty	6. Další krok	6. Usmíření
		7. Oslava s hosty	7. Další krok
			8. Oslava s hosty

 

 

 

Setkání 1: Restorativní justice – oběti a pachatelé

 

• Cíle

Po dokončení této lekce by účastníci měli být schopni odpovědět na následující otázky:

• Kdo se účastní této diskusní skupinky?
• O čem je program a jak to všechno do sebe zapadá?
• Co lidé od této skupinky očekávají?
• Jakými základními pravidly je možné se řídit, aby bylo možné dosáhnout harmonické atmosféry ve skupině?
• Kdo jsou oběti? Kdo jsou pachatelé?
• Pachatelé: Pochopit důsledky trestných činů
• Oběti: Zbavit se hněvu a emocí, kladení otázek, impulzy pro proces uzdravení, odpouštění
  • Uvítání a přehled

 

Poznámka:
Vysvětlete svou roli moderátora, která má sloužit k efektivní práci se skupinou. Dejte najevo nadšení pro program. Objasněte, že nejste odborník, ale že se spoléháte na otevřenost skupiny a její ochotu spolupracovat, atd.

 

Dejte každému člověku (účastníkům i dobrovolníkům) možnost představit se nebo si zahrajte hru, která při představování pomůže.

Pokud používáte dotazníky pro předběžné a následné měření, požádejte účastníky, ať v tuto chvíli vyplní dotazník pro předběžné měření.

Přehled

Pomocí prezentace vysvětlete obsah jednotlivých setkání. Vysvětlete, jak na sebe jednotlivé lekce navazují. Vysvětlete, že existují tři typy lidí, podle toho, jak se učí (vizuálně, sluchově, praxí), a že program se pokouší využívat různé metody, např.:

• Vizuální: obrázky, filmy, prezentace atd.
• Sluchové: mluvené slovo, aktivity, které si vyžadují pozorné naslouchání
• Praktické: Hry, scénky, skupinové aktivity

Vysvětlete pozadí programu:

• Restorativní justice (např. Howard Zehr)
• Popis restorativní justice a uvažování; restorativní aspekty
• Cíle a přehled programu BB
• Popis kurzu: dohody, rámce, pravidla, očekáváné chování
• Popis širšího rámce účastníků: obavy a očekávání
• (varianta: předběžné měření (např. obrázky zločinu), při posledním setkání následné měření)

 

Poznámka:
Možná budete považovat za důležité použít pro ilustraci video klip nebo příběh o oběti, abyste pachatelům ukázali, co se stalo s obětí po spáchání trestného činu, jaký dopad trestný čin měl.

Koho se čin týkal? Komu ublížil, koho poškodil? Jak ovlivnil život všech zúčastněných?

Jak jsem ublížil druhým? K jaké nespravedlnosti došlo? Čí zodpovědností je náprava a obnova? Slova „obnova“ a „náprava“ může být potřeba objasnit.

Aspekty obnovy a nápravy se soustředí na potřeby obětí a obnovu a nápravu poškozených mezilidských vztahů a nastolení míru a pokoje ve společnosti.

Je potřeba zdůraznit, že je nutné zvyšovat povědomí o širších důsledcích trestného činu pro další osoby, např. vedlejší oběti, které jsou zločinem ovlivněny, nejde jen o přímé oběti. Vysvětlete rozsah obětí, které jsou dotčeny trestným činem.

 

• Velká skupina – očekávání ve skupině

Rozdejte složky – jsou v nic obálky a dotazníky s nadpisem „Očekávání“. Požádejte účastníky, aby odpověděli na otázky a vrátili vám dotazníky v obálce se svým jménem.

Na konci programu se znovu podíváte na očekávání účastníků, abyste zjistili, zda byly všechny jejich potřeby naplněny.

• S jakými očekáváními jste do programu šli?
• Čeho se bojíte?
• Jak chápete pojem „restorativní justice“?
• Máte nějakou představu o tom, jak napravit věci mezi vámi a vaší obětí (oběťmi) nebo mezi vámi a pachatelem (pachateli)?
• Co byste si přáli, aby se v následujících dnech stalo?
  • Pravidla pro skupinu

 

Poznámka:
Úkolem pro obě skupiny je najít další pravidla k těm stávajícím, která jsou nezbytná pro bezpečnou a bezvýhradnou spolupráci.

 

Rozdělte všechny účastníky do dvou skupin a každé dejte velký list papíru a popisovače.

Příklady těchto pravidel (PowerPoint):

– Diskrétnost (vše, co je řečeno, je důvěrné) – nezbytné pro budování důvěry

– Vždy bude mluvit jen jeden člověk (ne více lidí najednou)

– Upřímnost k sobě samému i druhým

– Nikoho není možné „shazovat“ – místo toho by se všichni měli navzájem povzbuzovat a podporovat se

– Smějte se s druhými, ne jim

– Respektujte názory druhých a prostředí, z něhož pocházejí

– Nevyvíjejte zbytečný tlak na druhé – všichni by se měli cítit příjemně a neměli by být k čemukoli nuceni

– Všichni by měli být ochotni riskovat a vyjít ze své zóny pohodlí

– Je v pořádku, když lidé dají najevo emoce – hněv, strach, smutek, radost – všechno je dovoleno

– Přesnost – začínat a končit by se mělo včas, smysluplná účast

– Vždy je potřeba říkat pravdu

– Zúčastnit se oslavy

– Obavy a doporučení je potřeba sdělit facilitátorovi
Poznámka:
Vedoucí skupiny může také vyjádřit svá přání, např.: aktivní účast, přesnost, otevřenost, všichni by se měli dobře bavit a zároveň se učit nové věci…).

 

 

• Oběti a pachatelé

Řekněte, promítněte nebo přečtěte příběh o tom, jaký dopad měl trestný čin na všechny účastníky, o usmíření nebo mediaci.

Rozdělte skupinu do menších skupinek a dejte jim otázky k diskusi (např. kdo byl zapojen, jak jim bylo ublíženo, co tento příběh říká o pachatelích? Co říká o obětech? Co vám tento příběh říká o vaší vlastní situaci?

 

• Zpětná vazba

Zakončete setkání tím, že požádáte účastníky, aby napsali 1-2 věty, ve kterých vám dají zpětnou vazbu. Vysvětlete, že o zpětnou vazbu je budete žádat po každém setkání.

• Závěr

Najděte způsob, jak tuto lekci zakončit – shrnutí, povzbuzení, vyjádření poděkování účastníkům, pozvěte je na další setkání.

• Pracovní materiál

Rozdejte pracovní listy (nebo složku se všemi listy).

Domácí úkol by měl obsahovat úkoly, otázky k hlubšímu zamyšlení nad tím, co se naučili na prvním setkání, místo pro kresby nebo zápisky…

 

Potřebujete:

– List k uvítání
– Škála pro měření před programem
– Přehled setkání v PowerPointu
– Obálky s dotazníky ohledně „Očekávání“
– Pravidla pro skupinu v PowerPointu
– Příběh nebo videoklip o dopadu trestného činu, usmíření nebo mediaci
– Materiály pro domácí úkol

– ….

Setkání 2: Co je to trestný čin?

 

2.1. Cíle

Po dokončení tohoto setkání by měli všichni účastníci lépe rozumět:

• Tomu, že všechny trestné činy mají oběť
• Tomu, že trestné činy mají důsledky pro oběti i pachatele
• Tomu, kdo je to pachatel – kompenzace vůči oběti a usmíření?

Informace o dialogu mezi pachateli a oběťmi v praxi:

Pachatel a podpůrná skupina:
• Co se stalo? – Vyprávějte svůj vlastní příběh.
• Co jste si mysleli, když jste způsobili újmu?
• Co si o tom myslíte nyní?

Oběť a podpůrná skupina:
• Jak jste čelili tomu, co se stalo?
• Jak se to stalo? Co bylo nejtěžší? Kdo měl větší dopad?
• Jak teď vypadá váš život? Co se změnilo? Co je nejtěžší?
• Musíte uvést věci do pořádku? Potřebujete náhradu?

 

Poznámka:
Pachatelé mají často velice zkostnatělé názory sami na sebe, svět a jiné lidi. Například mají neměnný názor na lidi z jiných etnických skupin a stereotypní pohled na role pohlaví. Lidé s takovýmto způsobem uvažování jsou jen málokdy schopni přizpůsobit se novým myšlenkám a často se vracejí ke starým způsobům chování. Tento postoj je úzce spojen s trestným činem. V této kapitole se musíme vypořádat s výmluvami ze strany pachatelů. Jejich odpovědi mají někdy snadnou část: zmínku o jejich stavu, o dětech, rodině, o tom, že neměli jinou možnost než se dopustit trestného činu. S takovýmito výroky musíme vyjádřit nesouhlas, protože bez toho se jejich způsob myšlení ani budoucí jednání nezmění.
Je důležité, aby se účastníci seznámili navzájem, aby mohli pochopit, že v zásadě jsme všichni stejní a je možné odstranit předsudky.

„Být jiný není špatné, je to jen jiné.“

 

2.2. Seznamování

Vyberte nějakou aktivitu, která lidem umožní se více seznámit, například:
Rozhovor ve dvojici (Kde jste se narodil(a)? Jaký je váš oblíbený sport nebo koníček? Kdybyste měl(a) milion korun, co byste s ním uděl(a)? Atd.). Představte svého partnera celé skupině a řekněte, co jste se o něm/ní dozvěděl(a).
2.3. Opakování

Co si pamatujete z prvního setkání, co jsme se naučili?

• Kdo je oběť a kdo je pachatel?
• Jaké jsou hlavní aspekty restorativní justice? Jak nám to může pomoci?

2.4. Co je to trestný čin?

Rozdělte se do tří skupin. Každá skupina dostane jeden citát. Diskutujte o tom, co nám tyto citáty říkají o trestném činu.

Příklady:
– „Rozhněvaný člověk ztrácí svou inteligenci.“ (Dalajláma)

– „Zločin je poškozuje a ubližuje jiným.“

– „Zločin znamená pohrdání spravedlivým zákonem.“

Poznamenejte nejdůležitější body na tabuli (flipchart) a se závěry seznamte celou skupinu.
Po prezentacích malých skupinek znovu zopakujte hlavní body:

• Zločin znamená pohrdání spravedlivým zákonem.
• Rozhněvaný člověk ztrácí svou inteligenci. (Dalajláma)
• Zločin je poškozuje a ubližuje jiným.

Diskuse ve skupině: Co s těmito informacemi uděláme? Jaké dimenze má trestný čin? Je zločin definován jako čin proti společnosti? Je zločin něco jako neposlušnost? Pokud je trestný čin chápán jen jako poškození oběti, co může udělat pachatel?

Naší povinností je dát do pořádku naše jednání a odškodnit ty, které jsme poškodili. Žijeme v zemi, kde platí právní řád; jeho součástí je i trestní právo. Mělo by regulovat spolužití lidí a dávat strukturu společnosti a vztahům v ní. Na druhou stranu je důležité opět zdůraznit stranu oběti.

2.5 Restorativní justice

Velké skupině předložte tyto myšlenky:

Restorativní justice je další teorie trestu, která je v Evropě z větší části neznámá. Tato teorie se zabývá tématy, která si nyní probereme detailněji:

• Přijetí zodpovědnosti
• Vyznání vin
• Smíření
• Kompenzace

 

Malé skupinky

Rozdělte se do čtyř skupin, každá skupinka dostane popis určitého trestného činu.

Když si ho pročtou, skupinky odpoví na související otázky a s výsledky seznámí celou skupinu.

 

Vysvětlete:

 

Trestní právo	Restorativní justice
Jaké zákony byly porušeny? Kdo porušil zákon? Jaký je vhodný trest?	Komu bylo ublíženo? Jaké potřeby má oběť? Co se má udělat a kdo to má udělat?

 

Poznámka:
Vysvětlete, že restorativní justice nemá být náhradou za trestní justici, ale spíše jejím doplňkem. Na toto téma nejsou všichni připraveni, proto byste ho měli prezentovat citlivě.

Hlavní body restorativní justice:
Zahrnuje oběti, pachatele a společnost (rodina, přátelé, příbuzní):

• Poskytuje obětem prostor, aby mohly vyprávět svůj příběh, dostat odpovědi na své otázky a popsat škodu, která jim vznikla.
• Poskytuje pachatelům příležitost přijmout zodpovědnost za své jednání. Jejich příběh bude také vyslechnut.
• Jejím cílem je dosáhnout usmíření mezi oběťmi a pachateli.
• Může vést k obnově všech zúčastněných, takže je možné dojít k soucitu a odpuštění.

2.6. Příběhy ze života – úvod

Vysvětlete cíle příběhů ze života:

• Vyprávějte ostatním osobní příběh
• Učte se jedni od druhých
• Vstupujte do prožitků druhých
• Vyznejte vinu

Poznámka: Zamyslete se nad tím, kdy se v rámci programu budou vyprávět životní příběhy. Jasně si to naplánujte a dejte účastníkům vědět, kdy budou na řadě!

Najděte možnost, jak ukončit starý život, a prožijte uzdravení tím, že budete otevřeně mluvit o minulosti se všemi trestnými činy a zážitky. Vše je potřeba vynést na světlo, aby bylo možné tuto část skutečně uzavřít. Lidé musí uznat, že je těžké mluvit o věcech, na které by raději chtěli zapomenout nebo je udržet v tajnosti.
Když oběti a pachatelé vyprávějí svůj příběh, měli by:

• Popsat, co se stalo (trestný čin)
• Podělit se o své myšlenky a pocity v onom konkrétním období/chvíli
• Posluchači by měli popsat, co slyšeli a co řečník vyjadřoval slovy, jak dával najevo myšlenky a pocity.

Poznámka:
Prodiskutujte, jaké kroky musí/mohou/měli by udělat pachatel a oběť, aby překonali svou minulost a vytvořili novou budoucnost. Nemluvíme jen o tom, co se v současnosti pokazilo, ale i o jiných událostech, které se nám přihodily a nad nimiž jsme neměli žádnou kontrolu. Vyprávět svůj příběh znamená být také konfrontováni se svými emocemi. Musíme se snažit a spojit bolestivé nebo negativní zkušenosti s pocity, místo abychom se snažili vzpomínky potlačit. Minulost můžeme popírat, ale ona tím nezmizí. Naše srdce si to bude pamatovat pořád. Abychom byli schopni nechat minulost být, musíme si ji nejdříve důkladně připomenout.

 

2.7. Zpětná vazba, informace k dalšímu setkání

Máte nějaké další myšlenky? Jak probíhalo setkání? Co jsem se naučil o sobě i pro sebe?

Informujte účastníky o tom, co je čeká na dalších setkáních: příběh ze života, závěrečná oslava (zváni jsou přátelé a rodina)
2.8 Závěr

Najděte způsob, jak tuto lekci zakončit – shrnutí, povzbuzení, vyjádření poděkování účastníkům, pozvěte je na další setkání.
2.9. Pracovní materiál

Rozdejte pracovní listy (nebo ukažte, kde je domácí úkol ve složce se všemi listy).

Možné nápady na domácí úkol:
Popište, co si myslíte, co potřebujete k tomu, abyste věci napravili a obnovili

Napište dopis, životní příběh
Potřebujete:

– List k uvítání
– Materiály pro úvodní aktivitu
– Citáty pro diskusi v malé skupině v PowerPointu nebo na papíře
– Materiály pro domácí úkol
– Případové studie s otázkami. Příklady:

 

1. „Krádež“

Z pokladny v obchodě, kde pracuje Marek, bylo ukradeno 10 000 Kč. Tyto peníze si odkládal majitel obchodu na dárky pro děti. Zjistilo se, že peníze ukradl Marek, a byl odsouzen na 3 měsíce podmíněně. Přišel o práci a žije ze sociálních dávek. Podmínka mu vypršela a Marek přijímá fakt, že jednal špatně. Nyní by se rád sešel s majitelem obchodu, aby dal věci do pořádku.

 

Oběť

– Popište, jak se musela cítit oběť, když zjistila krádež.

– Co možná chtěl majitel Markovi říct?

– Co by mohl majitel očekávat od setkání s Markem?

– Jak se může oběť postarat o to, aby se podobný zločin už nestal?

– Jak může oběť nabídnout Markovi smíření a odpuštění?
Pachatel

– Co by Marek mohl říct majiteli obchodu?

– Co by mohl Marek cítit, když bude konfrontován se svými oběťmi a podívá se jim do očí?

– Jak by mohl Marek dát najevo svůj zájem o to, aby krádež nakonec měla dobrý konec?

– Jak bude Marek reagovat na nabídku ke smíření ze strany oběti?

2. 
   „Vloupání s napadením“

Když se majitelka domu probudila, zloděj už byl v domě. Šla se podívat, co způsobilo hluk, a zloděje překvapila. David (zloděj) zpanikařil a udeřil ji přímo do obličeje. Byl zatčen a teprve až když se ocitl před soudem, zjistil, že žena oslepla na jedno oko. Během vazby se zúčastnil programu pro usmíření pachatele a oběti a vyjádřil zájem setkat se s obětí. Žena souhlasila, ale když přišla na schůzku, byla plná hněvu a frustrace.

 

Pachatel

– Co by mohl David této ženě říct?

– Jaký význam by měl být přikládán zranění ženy?

– Jak by v této situaci mohlo vypadat smíření?

– Je něco, co by mohl nabídnout, aby obnovil dobrý vztah s obětí? Je to vůbec možné?

 

Oběť

– Popište, jak se během vloupání musela cítit oběť.

– Co by mohla oběť říct Davidovi? (vezměte v potaz její silný hněv)

– Jak může oběť nabídnout Davidovi usmíření a odpuštění, aniž by snižovala závažnost celé situace?

3. 
   „Řízení v opilosti s následkem smrti“

Tondovi je 17 let. Po večírku zamířil autem domů, byl naprosto opilý. Cestou srazil a přejel cyklistu. Mladý muž na místě zemřel. Po třech letech ve vězení se Tonda rozhodne domluvit setkání s rodiči oběti, aby se jim mohl omluvit. Tomáš a Marie ale stále bojují se zbytečnou smrtí svého syna. Tři roky po jeho smrti si pořád kladou otázku, proč musel zemřít kvůli opilému řidiči. Když se poprvé dozvěděli o nabídce setkání, Tondovu nabídku odmítli. Když to ale chvíli zvažovali, souhlasili s tím, že se s ním setkají, protože doufali, že budou schopni ukončit bolest a odpustit.

 

Oběť

– Popište, jak se v tu chvíli asi musely cítit oběti (rodiče).

– Popište, jak oběti musely bojovat se zármutkem a bolestí.

– Co možná chtěly oběti vědět o pachateli? (problémy s alkoholem pod kontrolou? Atd.)

– Jak si mohou být oběti jisté, že se podobná dopravní nehoda už nikdy znovu nestane?

– Jak mohou oběti nabídnout Tondovi usmíření a odpuštění, aniž by snižovaly závažnost situace?
Pachatel

– Co by Tonda mohl rodičům říct?

– Jak se bude Tonda cítit, když bude konfrontován s rodiči a podívá se jim do očí?

– Jak bude Tonda reagovat na nabídku smíření ze strany rodičů?

 

Setkání 3: Zodpovědnost a vyznání

 

3.1. Cíle

Po dokončení této lekce by měli všichni účastníci lépe chápat následující body:

• Co to znamená vyznat vinu?
• Proč je důležité přijmout zodpovědnost a proč je to zásadním způsobem nezbytné pro proces uzdravení?
• Výhody vyznání viny?
• Co je pokání?

3.2. Seznamování
Věnujte se nějaké seznamovací aktivitě ve skupině, při níž byste věnovali každému účastníkovi prostor a pozornost a všichni se mohli lépe seznámit v uvolněné atmosféře.
3.3. Opakování

Požádejte účastníky o zpětnou vazbu k předchozím dvěma setkáním.
3.4. Vyznání

Poznámka:
Toto setkání se celé týká toho, co to znamená něco vyznat, k něčemu se přiznat. Je možné vyznat nebo přiznat mnoho věcí: pocity, pohledy, víru v Boha nebo něco jiného, i vinu. Proto je naším prvním tématem vyznání. Navíc budeme mluvit o důsledcích našeho vyznání pro naši budoucnost, tj. jak se budeme chovat a co budeme dělat.

 

Nápady – zapisujte na flipchart: Co pro vás znamená vyznání?

Rozdělte se do malých skupinek. Každá skupina dostane list papíru s moudrým citátem. Zamyslete se nad tím, který citát by byl nejvhodnější pro kterou skupinu. Diskutujte o tom, co daný citát říká o vyznání vin.

1. Velkodušný člověk, který odpouští nepříteli a na zlo odpovídá dobrem, je vyzdvihován a dostává se mu nejvyšší chvály. Rozpoznal totiž své vlastní já i v tomto aktu, kde se rozhodl ho popřít. (Arthur Schopenhauer)
2. Láska i k nepřátelům je klíčem, který umožňuje vyřešit problémy světa. (Martin Luther King Jr.)
3. Jen ten, kdo činí pokání (lituje svých vin), dosáhne v životě odpuštění. (Dante Alighieri)

Diskuse ve velké skupině:

• Co nám brání v tom, abychom přiznali svou vinu? (Pýcha, strach z odmítnutí, stud)
• Jaké výhody má vyznání? (uzdravení, odpuštění, čisté svědomí, není třeba už nic skrývat)
• Co by mohla vyznat/přiznat oběť? (pocity nenávisti, touha po odplatě, vlastní pocit viny) (přijměte, co se stalo, přiznejte to a najděte možnost uzavření)
• Co by mohl vyznat/přiznat pachatel? (slabost, nesprávné jednání)

Vyznání je …

… vyjádření vlastních chyb vůči druhým.

… vyprávění mého příběhu druhým.

… vyprávění o tom, co se stalo.

„Vyprávět můj příběh znamená být konfrontován s vlastními emocemi.“

Musíme se o to pokusit a spojit bolestivé nebo negativní zkušenosti s pocity, místo abychom vzpomínky potlačovali. Můžeme minulost popírat, ale ona díky tomu nezmizí.

 

3.5. Pokání

Seznamte skupinu s tímto tématem:
Je velice důležité podívat se na to, jak může člověk přijmout zodpovědnost za to, co udělal. Jak je možné dát to najevo? Říct „je mi líto“ znamená jednat tak, aby bylo jasné, že je mi to líto. Je také potřeba mluvit o rozdílech mezi lítostí a výčitkami. Co to znamená pro oběti, když pachatel přijme zodpovědnost za své činy? Jak můžete dát najevo, že přijímáte zodpovědnost za to, co jste udělali? Potřebujete v tom pomoc?

Ze strany oběti: Jaký mám pocit, když se musím vypořádat s lidmi, kteří mi ublížili? Čeho se bojíte a jak se vypořádáte s nedůvěrou? (Pocity křivdy, zranění, ztráty, důsledky, vyznání.) Jak se cítím, když musím jednat s těmi, kdo mi ublížili, když sedím vedle pachatele?

Pokračujte:

• Vzpomeňte si na myšlenky a pocity, které jste zažívali ve vztahu k trestnému činu, který byl vůči vám spáchán. Jak byste popsali situaci jako oběť? Jak reagovat na zločin, který byl proti vám spáchán?

Diskuse: spojení mezi vyznáním a pokáním

• Pokání zahrnuje vyznání vin, ale není to totéž
• Vyznání se zabývá minulostí a přítomností, pokání zahrnuje i budoucnost
• Nezáleží na tom, jak moc litujeme toho, co se stalo; pokud se naše jednání nezmění a nebudeme se snažit dát věci do pořádku, nečiníme pokání.
• Pokání je vyznání spojené s činy, což znamená, že je to víc než jen říct „je mi to líto“. Znamená to převést to, co jsme řekli, v činy.

Pomocí flipchartu proberte společně následující myšlenky: Pokání je proces:

1. Je nutné přiznat sám sobě, co se stalo
2. Je nutné se odvrátit od tohoto jednání
3. Je nutné převzít zodpovědnost za své jednání v budoucnosti

 

Poznámka:
Lidé pokání často považují za slabost. OPAK JE PRAVDOU. Přiznat si své vlastní špatné jednání chce hodně odvahy. Chce to hodně odvahy, aby si člověk přiznal své pocity a vyřešil je v reálném životě. Chce to hodně odvahy, když máme pochopit, že nejsme schopni se se vším vypořádat sami. Bez pomoci druhých nebudeme schopni se vypořádat se vším. Potřebujeme společenství přátel, kteří nás podporují a pomáhají nám. My sami také podporujeme druhé. Všichni potřebují někoho, před kým budou moci být sami sebou.

 

3.6 Co brání změně

Existují čtyři body, které brání změně a tomu, abychom přijali zodpovědnost za své jednání:

1. Popírání („Nikomu se nic nestalo“, „Takový je život“, „Nebyla to moje vina“)
2. Obvinění („Chtěla, abych to udělal“, „Kamarádi na mě tlačili“, „Kdyby mě ten policista tolik nevystresoval a nechal mě být…“)
3. Snižování, umenšování („Bylo to jen takové ťuknutí“, „Měl jsem jen pár piv“, „Mají dost, nic jim nebude chybět“, „Neokrádám lidi, kradu v obchodech“)
4. Obrana („Udělal jsem to pro své děti/rodinu“, „Všichni to dělají“, „Někdo jí musel dát lekci“)

 

Vysvětlete, jak nedostatek uvědomění si toho, co zločin znamená pro oběti, souvisí s recidivismem. Vysvětlete, jak výše uvedené postoje ospravedlňují trestné činy. Mnoho pachatelů by řeklo, že se to prostě stalo, že o tom nepřemýšleli, ale ve skutečnosti to byly právě jejich myšlenky, postoje, přesvědčení a hodnoty, které je vedly ke spáchání trestného činu. Např. ne každý cestou z večírku ukrade auto.

 

Zeptejte se pachatelů, jaké hodnoty jim předali jejich rodiče. Čí rodiče by kvůli nim lhali?

 

Diskuse: Je užitečné nebo zbytečné mluvit o tom, že je potřeba být si vědomi oběti? Prodiskutujte to také z úhlu pohledu oběti. Jak může přijmout zodpovědnost oběť? (řekněte, co si myslí, nestyďte se)

 

Vzpomeňte si, že oběť je někdo, kdo byl poškozen, aniž by mohl věc ovlivnit. To, co se stalo, nebylo jeho vinou. Jak tedy můžete odpovědět na otázku ohledně toho, jak může oběť přijmout zodpovědnost?

• Když řeknu – nebyla to moje chyba, nemůžu za to ani nést zodpovědnost.
• Oběti musí vědět a chápat, že nejsou zodpovědné za jednání druhých. Druhý člověk měl stále možnost volby.
• Některé oběti mají nesprávný pocit viny. Alespoň zčásti na sebe berou zodpovědnost za to, co se stalo.

 

Příklady:
Oběť loupežného přepadení – Neměla jsem být po setmění venku. Měla jsem křičet hlasitěji.
Oběť vloupání – Měla jsem si dát na dveře lepší zámky.
Oběť zneužití – Měla jsem říct ne.

Všichni by si měli najít tiché místo a chvíli se zamyslet. Otázky z pracovního listu mohou posloužit pro orientaci a je možné na ně odpovědět písemně. Kdokoli by pak chtěl ostatním říct to, k čemu došel, měl by dostat příležitost. Bylo snadné odpovědět na otázky? Co pro vás bylo snazší a co těžší?

3.7. Příběhy ze života

Požádejte oběti a pachatele, s nimiž jste se předem domluvili, aby přečetli (vyprávěli) svůj příběh. Viz 2.6.

3.8. Zpětná vazba

Máte nějaké další myšlenky? Jaké bylo setkání? Co jsem se naučil o sobě a pro sebe?

Informujte účastníky o tom, co je čeká v následujícím setkání.

3.9. Závěr

Najděte způsob, jak tuto lekci zakončit – shrnutí, povzbuzení, vyjádření poděkování účastníkům, pozvěte je na další setkání.

 

3.10. Pracovní materiál

Rozdejte pracovní listy (nebo ukažte, kde je domácí úkol ve složce se všemi listy).
Potřebujete:

– List k uvítání
– Materiály pro úvodní aktivitu

– Flipchart a psací potřeby
– Citáty pro diskusi v malé skupině na papíře

– Příběh nebo videoklip o dopadu zločinu, usmíření nebo mediaci
– Materiály pro domácí úkol

– …….

Setkání 4: Odpuštění a usmíření

4.1. Cíle

Co potřebujete pro odpuštění? Jaká je cesta k usmíření?

Jaké jsou pozitivní důsledky odpuštění, usmíření?

Po dokončení této lekce by všichni účastníci měli mít jasnější představu o následujících bodech:

• Co je to odpuštění?
• Proč bychom o něm měli uvažovat?
• Pro koho je to přínosné? Jaký je účel odpuštění a usmíření?

4.2. Seznamování

Doporučení založené na knize „Doing Life“. Rozložte na zem obrázky a požádejte účastníky, aby si jeden vybrali. Měli by se zamyslet nad následujícími věcmi:

• Co tento člověk v životě dělá?
• Je ženatý/vdaná?
• Má děti?
• Co ho/ji baví?
• Jaký má koníček? Provozuje nějaký sport?
• Má práci? Jakou práci?

 

Jakmile lidé řeknou svůj názor na obrázek, který si vybrali, řekněte jim, že každý z lidí na obrázcích byl odsouzen na doživotí za vraždu. Požádejte účastníky, aby se během přestávky podívali na knihu „Doing life“ a přečetli si komentáře lidí k uvěznění.

4.3. Opakování

Zopakujte si obsah posledních 3 setkání.

4.4. Odpuštění je…

Na flipchart napište, co lidi napadne, když se řekne „Odpuštění je…“ Otázky pro diskusi: Proč myslíte, že bychom měli uvažovat o odpuštění? Není snazší nenávidět a toužit po pomstě? Nebo být naplněni hořkostí? Proč ne? Povzbuďte účastníky, aby o těchto věcech otevřeně diskutovali, a řekněte jim, že si o odpuštění povíme víc pomocí několika citátů.

Použijte citáty, videoklip, příběh nebo jiný prostředek k tomu, abyste ilustrovali odpuštění.
V malých skupinkách diskutujte o těchto otázkách:

• Co vám říká příběh / citát?
• Proč je užitečné odpustit?
• Jaké důsledky má odpuštění?
• Co je nezbytné pro to, abyste byli schopni odpustit?

Myšlenky k prodiskutování:

• Pokud na něco nemůžete zapomenout, znamená to, že jste skutečně neodpustili? (Ne. Nemůžeme prostě vymazat minulost z paměti, když někomu odpustíme. Jen si dáváme nový úhel pohledu.)
• Co uděláme, když náš bližní není ochoten činit pokání? Nebo když prostě nevíme, jestli činí pokání, nebo ne? (I tak bychom mu měli odpustit.)
• Jakou výhodu to má pro oběť trestného činu? (Naše odpověď/reakce není závislá na pachateli, můžeme odpustit i bez usmíření. Usmíření si vyžaduje obojí – odpuštění ze strany oběti a pokání na straně pachatele. Oběť není závislá na pachateli.)
• Povzbuďte skupinu tím, že ten, kdo odpustí, může nechat věci být, dokáže pokračovat v životě, může prožít uzdravení.
• Kdykoli někomu odpustíme, nedáváme mu nic – dotyčný ani nemusí vědět, že jsme mu odpustili.
• Je to pro vás dobrá nebo špatná zpráva, když se zamyslíte nad tím, co by to znamenalo odpustit někomu, kdo vám způsobil utrpení?

 

4.5. Odpuštění není…

Na flipchart napište, co lidi napadne, když se řekne „Odpuštění není…“

Odpuštění není:

• Ignorování pachatele
• Ignorování pachatelova nelidského jednání
• Ignorování bolesti, kterou pachatel způsobil
• Vzdát se požadavku na to, aby pachatel přijal zodpovědnost za své jednání a dal věci do pořádku
• Pocit odpuštění, např. být osvobozen od bolesti a bolestivých vzpomínek
• Být závislý na pachateli
• Zapomnění

„Odpuštění je Boží dar, kterého si musíme cenit a ctít ho.“ Profesor J. Sacks, rabín

4.6. Příběhy ze života

Požádejte oběti a pachatele, s nimiž jste se předem domluvili, aby přečetli (vyprávěli) svůj příběh. Viz 2.6.

4.7 Usmíření

Diskutujte ve skupině o zadostiučinění (varianty pro různé trestné činy) a usmíření (myšlenky na flipchartu). Vysvětlete, jak mohou účastníci pracovat na krocích k nápravě a možnostech mediace mezi obětí a pachatelem.

4.8. Zpětná vazba

Informujte účastníky o tom, že na další setkání přijdou zvláštní hosté. Zajistěte, aby jim vedení věznice umožnilo vstup.
4.9. Závěr

Najděte způsob, jak tuto lekci zakončit – shrnutí, povzbuzení, vyjádření poděkování účastníkům, pozvěte je na další setkání.

 

• Pracovní materiál
  Rozdejte pracovní listy (nebo ukažte, kde je domácí úkol ve složce se všemi listy) (například listy s otázkami k prohloubení toho, co se naučili ve 4. lekci). Vysvětlete, že všichni účastníci by měli udělat (symbolický) čin zadostiučinění (například napíšou dopis, namalují obrázek, napíšou báseň nebo pohlednici), kterou prezentují na posledním setkání.

 

Potřebujete:

– List k uvítání
– Materiály pro úvodní aktivitu

– Flipchart a psací potřeby
– Citáty, videoklip, příběh o odpuštění
– Informační materiál o možnosti mediace mezi obětí a pachatelem
– …………..

Setkání 5: Další krok, oslava s hosty

 

5.1. Cíle

Po dokončení této lekce by všichni účastníci měli lépe chápat následující myšlenky:

• Všechny trestné činy mají oběť (oběti)
• Trestné činy mají důsledky pro pachatele i oběti
• Jak mohu přijmout zodpovědnost za své myšlenky a emoce?

Cílem této lekce je více se zamyslet nad tím, co jsme prožili. Můžeme být k sobě buď upřímní, nebo si něco nalhávat a věci zlehčovat.

„Není tak důležité, co se nám stane. Důležitější je, jak se s tím vypořádáme.“

5.2. Seznamování

Věnujte se nějaké seznamovací aktivitě ve skupině, při níž byste věnovali každému účastníkovi prostor a pozornost a všichni se lépe seznámili v uvolněné atmosféře. Představte hosty. Všichni účastníci by měli mít možnost pozdravit hosty.

5.3. Opakování

Zopakujte si ve velké skupině všechno, o čem byla řeč v předchozích setkáních. Použijte prezentaci v PowerPointu a nechte účastníky vyprávět o tom, co se naučili.
5.4 Činy zadostiučinění
Účastníci by měli říct, co se během kurzu naučili, jaké vnitřní změny u sebe zaznamenali. Symbolické odškodnění – před svědky, zástupci věznice, vedením obce nebo církevního společenství, v přítomnosti hostů. Účastníci mohou vyprávět o tom, jakou cestu během setkání urazili. Individuálně prezentují zadostiučinění, mohou informovat o plánu dalších nápravných kroků, přečíst omluvný dopis. Svědkové ze širší společnosti představují odpuštění společnosti. Vyjádřete potřeby společnosti.

• Předání certifikátů

Facilitátor předá všem účastníkům osvědčení o účasti a řekne, co sám během programu se skupinou prožil.

• Zpětná vazba

Přečtěte obsah obálek týkajících se „očekávání“, které účastníci napsali v prvním setkání. Požádejte účastníky o upřímnou zpětnou vazbu k programu.

• Závěr a oslava

Najděte způsob, jakým zakončit kurz a oslavit nové postřehy a informace o restorativní justici.
5.8.  Formulář pro hodnocení pro všechny účastníky / následné měření

 

Potřebujete:

– List pro uvítání
– Materiál k seznamovací aktivitě
– prezentaci v PowerPointu s přehledem lekcí
– Obálky s dotazníkem „očekávání“
– Certifikáty
– Formuláře pro hodnocení
– Následné měření

 

 

 

 

 

 

Příloha 7: Následné otázky k programu Building Bridges

 

Následné setkání a otázky k programu Building Bridges mohou zahrnovat rozhovor nebo písemný dotazník, abyste zjistili, jaký má účastník dojem ze své situace a zda se něco změnilo. Může být také užitečné použít následný rozhovor, abyste zjistili, zda byste mohli účastníka předat do jiné služby. Proto musíte dobře pochopit situaci účastníka, jeho přání a potřeby. Stejně tak je důležité pochopit pohled facilitátorů a jejich roli v procesu.

 

ČÁST 1 – Otázky k následné diskusi: jak se účastníci cítí po programu (některé z těchto otázek mohou být také použity po jednotlivých lekcích, pokud máte dojem, že je to na místě).

• Jak se nyní cítíte?
• Jak jste se cítil(a) během lekcí?
• Která setkání vám pomohla nejvíce? Proč?
• Měl(a) jste před účastí v programu nějaká očekávání / specifické cíle / představy?
• Změnila se vaše očekávání / specifické cíle / představy po účasti v programu? Jak?
• Co myslíte, že jste se v programu naučil(a)?
• Které aspekty považujete za nejcennější?
• Myslíte, že si budete pamatovat to, co jste se naučil(a)?
• Co uděláte s tím, co jste se naučil(a)?
• Jak byste se podle svého názoru mohl(a) vypořádat s negativními pocity, které se nejspíš v budoucnosti objeví?
• Jsou v programu nějaké oblasti, které byste rádi probral(a) hlouběji?

 

DŮLEŽITÉ: Myslíte (jako facilitátor), že jsou jiné podpůrné služby, které byste mohl(a) účastníkovi doporučit? Je něco dalšího, co byste mohl(a) účastníkovi nabídnout?

 

ČÁST 2 – Otázky k zamyšlení pro facilitátory, které mohou prodiskutovat mezi sebou a se svými týmy

• Co si myslíte o organizaci programu?
• Byly prostory vhodné či dostatečné k tomu, aby bylo možné dosáhnout cílů programu?
• Jak by bylo možné zlepšit organizaci programu?
• Co si myslíte o tom, jak je nastaven obsah programu Building Bridges?
• Jaký máte dojem z časového rozvrhu a trvání setkání?
• Jaký máte dojem z obsahu?
• Co jste si mysleli o poskytnutých materiálech?
• Které metody fungovaly dobře? Které metody nefungovaly až tak dobře?
• Jak byste popsali postoje účastníků?
• Nakolik aktivně se účastníci zapojovali do programu?
• Jak byste mohli cokoli udělat lépe nebo jinak, abyste účastníky více zapojili?
• Co si myslíte o sobě v roli facilitátora programu?
• Setkali jste se během programu s něčím, co si budete opravdu dlouho pamatovat?
• Co jste se z programu naučili?
• Je něco, v čem byste potřebovali více pomoci nebo radu?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příloha 8: Analýza zúčastněných stran pro program Building Bridges

 

Analýza zúčastněných stran vycházející z jejich potřeb pomůže dosažení cílů projektu Building Bridges tím, že pomůže vytvořit udržitelné programy, kde budou silnější vazby mezi službami zaměřenými na pomoc pachatelům a obětem.

 

Identifikace zúčastněných stran

Dobrý způsob, jak začít zjišťovat, kdo je zúčastněnou stranou, je vytvořit si seznam všech jednotlivců a organizací, které by mohly mít zájem o program Building Bridges (tj. kdo by mohl být programem Building Bridges osloven nebo ovlivněn, pozitivně nebo negativně). Je možné to udělat při skupinové diskusi (brainstorming).

Tento postup můžete ještě rozšířit o to, že pozvete některé ze stran, které jste identifikovali na první schůzce, aby přišly na druhou schůzku, kde se budete snažit identifikovat další organizace apod. Díky tomu získáte pohled a zkušenosti zvenčí vašeho týmu a pomůže vám to využít již existující kontakty a sítě.

 

Kdo jsou důležité strany?

Některé zúčastněné strany budou pro zorganizování programu Building Bridges důležitější než jiné. To znamená, že některé mají větší vliv nebo je potřeba jim věnovat více pozornosti než jiným, aby bylo možné zajistit úspěšný průběh programu.

Dobrý způsob, jak to udělat, je napsat si jméno každé zúčastněné strany na lepicí lísteček. Na flipchart nakreslete 4 stejně velké rámečky a osy X a Y. Viz diagram.

 

 

Vysoký zájem – Malý vliv	Vysoký zájem – Velký vliv
Malý zájem – Malý vliv	Malý zájem – Velký vliv

 

Osa Y představuje ZÁJEM zúčastněné strany, tedy nakolik má zájem o program a jak výrazně ji může program ovlivnit. Osa X představuje VLIV zúčastněné strany, tedy jakou pravomoc má, jak může ovlivnit úspěšný průběh programu.

 

Jméno zúčastněné strany, které jste si napsali na lepicí lísteček, nalepte na flip chart, podle míry ZÁJMU a VLIVU. Je důležité, aby se na konečném umístění strany shodli všichni členové týmu.

 

Uvidíte, že zúčastněné strany, které jsou v horním pravém rámečku (s největším zájmem a největším vlivem), budou pro vaše plány asi velice důležité. Ty v levém dolním rámečku (s malým zájmem a malým vlivem) budou pro vaše plány méně důležité. To vám pomůže vybrat si ty strany, jejichž podporu budete potřebovat. Dalším krokem je identifikovat strategie k tomu, abyste zvýšili míru pomoci a podpory od těchto důležitých stran.

 

Plánování spolupráce se zúčastněnou stranou

Poté, co určíte, které strany jsou pro realizaci programu důležité, můžete se zamyslet nad tím, co by mohly potřebovat či chtít, a jak můžete získat jejich podporu. Dobrým způsobem je zapsat si každou stranu na samostatný list papíru, zhruba podobným způsobem, jak ukazuje následující diagram.

 

JMÉNO
JAK OVLIVŇUJE PROGRAM BUILDING BRIDGES?
CO OD TÉTO ZÚČASTNĚNÉ STRANY POTŘEBUJEME?
CO OČEKÁVÁ OD PROGRAMU BUILDING BRIDGES?	JAK NÁŠ PROGRAM BUILDING BRIDGES PLNÍ TATO OČEKÁVÁNÍ?	CO MŮŽEME ZMĚNIT? CO A JAK MŮŽEME ZLEPŠIT?

 

Na tento list můžete zapsat, jak může tato zúčastněná strana ovlivnit váš program, i nápady k tomu, co byste od této konkrétní strany potřebovali. Například: důležitou zúčastněnou stranou může být podpůrná skupina pro oběti trestných činů. Mají vliv na program tím, že jsou schopny doporučit pro program vhodné oběti (nebo zabránit v účasti nevhodným lidem). V případě této strany není potřebná jen podpora, ale i to, aby věřila v hodnotu vašeho programu a měla zájem o cíle programu.

Jakmile promyslíte, kdo by mohl být zúčastněnou stranou, a zapíšete si informace na papír, zamyslete se nad tím, co by tato strana mohla od programu Building Bridges očekávat. Možná budete schopni se s touto stranou sejít a promluvit si o tom, nebo budete muset na základě své vlastní zkušenosti nebo odborných znalostí odhadnout, co by mohli očekávat. Můžete si to poznamenat do dolů do sloupce vlevo.

Do prostředního sloupce si můžete zapsat, nakolik nejspíš váš program splní tato očekávání. Doporučujeme použít barevné tužky a udělat si barevné značky ke každému z očekávání v levém sloupci. Zelená značka znamená, že můžete úspěšně splnit určitá očekávání. Oranžová znamená, že jdete správným směrem, ale možná vás ještě čeká určitá práce. Červená znamená, že toto konkrétní očekávání nemůžete naplnit vůbec – možná byste se měli nad touto věcí zamyslet.

Do sloupce na pravé straně můžete napsat strategické myšlenky, které vám pomohou lépe naplnit očekávání zúčastněné strany. To by mohlo pomoci k tomu, abyste je povzbudili k další podpoře a pomohli jim vytvořit udržitelný program s pozitivním dopadem na co největší možný počet obětí a pachatelů.

 

[1] V českém prostředí používán pod názvem Zacheův strom (ZS), takto bude zmiňován i v této příručce. – pozn. př.

[2] Viz http://www.prisonfellowship.org.uk/who-we-are/our-story-so-far/ (naposledy přečteno 25. 6. 2014).

[3] Lukáš 19, verše 1-10.

[4] Sdělení Daniela W. Van Nesse, výkonného ředitele, Centrum pro justici a usmíření při Prison Fellowship International.

[5] Celkový přehled viz Johnstone, G.: Restorative Justice: Ideas, Values, Debates, 2. vyd. (Londýn: Routledge, 2011).

[6] Viz G. Johnstone a I. Brennan: Victim-Offender Encounters for Restorative Justice Dialogue: A Review, k dispozici na http://restorative-justice.eu/bb/wp-content/uploads/sites/3/2014/12/WS-1.-D1.3c-VOM-review.pdf.

[7] Odborná literatura k projektu Building Bridges je k dispozici na http://restorative-justice.eu/bb/publications-links/.

[8] Viz Příloha 1, „Kruhy pokoje“ v této příručce.

[9] V době vydání této příručky se kancelář PFE stěhuje. Kontaktní detaily proto budou časem zveřejněny na webových stránkách Building Bridges.

[10] K dispozici je nyní rozsáhlá literatura k tématu restorativní justice. Přehled a kritickou diskusi o hlavních tématech nabízí Johnstone, G.: Restorative Justice: Ideas, Values, Debates, 2. vyd. (Londýn: Routledge, 2011). Johnstone, G. (ed.): A Restorative Justice Reader (Londýn: Routledge, 2013) je sbírkou základních pojednání o tomto tématu.

[11] ZS je jednou z mnoha snah o vnesení restorativní justice do věznic a k vězňům. Přehled nabízí Johnstone, G. (2014): Restorative Justice in Prisons: Methods, Approaches and Effectiveness, Rada Evropy, PC-CP\docs 2014\PC-CP(2014)17e rev, k dispozici na http://www.coe.int/t/DGHL/STANDARDSETTING/PRISONS/PCCP%20documents%202014/PC-CP%20(2014)%2017E_REV%20Report%20on%20Restorative%20Justice%20in%20Prisons%20by%20Mr%20Gerry%20Johnstone%2029.09.14.pdf.

[12] Gevangenenzorg Nederland; PF Maďarsko; PF Portugalsko, Confiar Associação; Seehaus e.v. (PF Německo); PF Itálie; Mezinárodní vězeňské společenství v Česke republice; Confraternidad Carcelaria de Espana; Univerzita v Hullu, Spojené království; výzkumný ústav Makam Research, Rakousko.

 

[13] Viz příloha 2, „Souhlas s účastí na programu Building Bridges“.

[14] Viz Příloha 3, „Školení pro facilitátory programu Building Bridges“.

[15]Viz například United Nations, Office on Drugs and Crime: Handbook of Restorative Justice Programmes (Vídeň, 2006), obzvláště kapitola 5, k dispozici na http://www.unodc.org/pdf/criminal_justice/06-56290_Ebook.pdf.

[16] Stručný a vynikající popis toho, co prožívají oběti trestného činu, a fází, které provázejí zotavování z této zkušenosti, nabízí kapitola 2 knihy Howarda Zehra Changing Lenses: A New Focus for Crime and Justice, 3. vyd. (Scottdale, PA: Herald Press, 2005). Tato kapitola (a ostatně i celá kniha) by měla být k dispozici každému, kdo je zapojen do pořádání a realizace programu Building Bridges.

[17] Viz Příloha 4, „Kontrolní seznam pro hodnocení obětí“.

[18] Zehr: Changing Lenses, kapitola 2 (viz pozn. 16)

[19] V Příloze 5, „Poradenské centrum pro oběti PF Německo“ jsou uvedeny informace o tom, jak organizace Prison Fellowship v Německu vytvořila poradenské centru, kde se obětem dostává podpory a jsou připravovány na účast v programu Building Bridges.

[20] Následující informace se výrazně opírají o manuál k projektu Zacheův strom: Sycamore Tree Project: Programme Guide (Washington DC, PFI: 2010), str. 3.

[21] Detailní doporučení k osnovám programu Building Bridges najdete v Příloze 6, „Příklad programu setkání Building Bridges“.

[22] Viz Příloha 7, „Následné otázky k programu Building Bridges“.

[23] Slovem „formální“ zde máme na mysli to, že by měl být formálně nastaven jistý proces. Vůči těm, kdo by chtěli o takové setkání požádat, však tento systém musí působit „neformálně“. Nemělo by to být natolik formální, aby to vytvořilo překážku pro lidi, kteří by měli o takové setkání zájem.

[24] Tato doporučení byla upravena z materiálu k programu amerického ministerstva spravedlnosti (U.S. Department of Justice Office of Justice Programs) (2000) Guidelines for Victim-Sensitive Victim-Offender Mediation: Restorative Justice Through Dialogue. K dispozici online na https://www.ncjrs.gov/ovc_archives/reports/96517-gdlines_victims-sens/ncj176346.pdf (poslední přístup 23. 10. 2014).

[25] Viz Příloha 8, „Analýza zúčastněných stran pro program Building Bridges“.