Během naší práce ve věznicích vyslechneme mnoho životních příběhů. Často jsou velmi smutné a negativní. Jeden je však o naději a možnosti změny. Napsal nám ho odsouzený z Věznice Rýnovice. Jde o příběh dvou mužů, kteří se velice nenávidí, ale osud jim připraví setkání na našem kurzu Vězňova cesta.
Chci vám vyprávět skutečný příběh o dvou lidech a o svědectví, které se stalo v kapli rýnovické věznice. Příběh je plný pomluv, nenávisti, ublížení, bolesti a strachu, ale také o usmíření, pochopení, spolupráci, odpuštění a naději. Na začátku se ale musím ještě vrátit v čase do minulosti.
Byli dva kluci, kteří žili ve stejném městě. Často o sobě slýchali, ale osobně se zatím neznali. Oba byli závislí na drogách. Po čase se ale jejich cesty poprvé setkaly a došlo k seznámení. Nemohu tvrdit, že byli přátelé, protože přátelství na drogách není opravdové přátelství, spíše pseudopřátelství. A tak začali spolu tito dva trávit čas, obchodovali spolu a pomáhali si. Ale jak už to v životě na drogách bývá, drogy začnou člověka ničit a měnit od základu, změní charakter a duši, žebříček hodnot a priorit. A i oni dva se natolik změnili, že se začali okrádat, pomlouvat se a šeredně si ubližovat. Nechci tvrdit, kdo z nich dvou byl lepší nebo horší. Nemohu soudit, kdo z nich dvou udělal horší čin, ale troufnu si tvrdit, že oba měli stejný díl viny na tom, co se mezi nimi stalo. Začali se tolik nenávidět, že to nemohlo dopadnout dobře. Provedli si toho tolik zlého, že za každým novým činem čekala pomsta a za pomstou odplata. Dopadlo to tak, že ten jeden dosti pomohl k tomu, že ten druhý skončil ve vězní, ale tomu jednomu nestačilo utrpení toho druhého a dál mu prováděl zlé věci. Až jednoho dne ten druhý zaplatil zlo zlem a pomohl k tomu, že ve vězení skončil i ten první.
Oba dva tedy byli ve vězení, ale naštěstí každý v jiném. Ta nenávist mezi nimi byla opravdu velká. Oba jen po večerech mohli přemýšlet, jak se pomstí, až budou opět na svobodě. V té době ani jeden netušil, že se již brzy jejich cesty střetnou znovu, že se potkají v jedné věznici, že budou stát bok po boku a tváří v tvář. A tak co si ani jeden z nich nedokázal představit, to se stalo skutečností. Jejich cesty se znovu potkaly a to pro ně na dosti zvláštním místě. To místo bylo v kapli Věznice Rýnovice, kde se oba nezávisle, aniž by o sobě věděli, přihlásili na kurz Vězňova cesta.
Myslím, že v ten osudný den, kdy se setkali, měli oba rozporuplné pocity, že cítili nejistotu z toho, co bude dál. Ale Bůh to tak chtěl, aby se jejich osudy znovu spojily. Dokonce při každém setkání v kapli seděli vedle sebe. Začali spolu pomalu mluvit a nacházeli společnou řeč. Mnohé si vysvětlili, ale hlavně se omluvili jeden druhému. A nad jejich hlavami pomalu vznikala naděje na odpuštění. Každé další setkání v kapli rozvíjelo jejich vztah. Začali spolupracovat, četli spolu Markovo evangelium, koukali spolu na videa pojednávající o zlých skutcích, ale i odpuštění a naději.
Dokonce spolu kreslili Ježíšovu poslední večeři, která je o zradě, ale i odpuštění. Přesně tak to bylo mezi nimi. A tak se to stalo – z války mezi nimi byl mír. Z nenávisti vzniklo nové, opravdové a čisté přátelství bez drog. Jeden druhému slíbil, že v životě na svobodě se už nebudou mstít. Bylo jim líto, že pomalu Vězňova cesta končí. Nejenom že zjistili, kdo byl Ježíš a proč přišel na náš svět, ale hlavně vyřešili pro ně neřešitelný konflikt a na konec jsou noví přátelé, kteří si odpustili.
To je pravdivé svědectví, které se stalo na kurzu Vězňova cesta v kapli Věznice Rýnovice. Vše, co je tu psáno je pravda. Bůh mi byl svědkem, protože jeden z těch dvou jsem já.
odsouzený, Věznice Rýnovice
Autor: Jitka Vrbová
