Smyslem je přiblížit osudy lidí, kterých se zločin bezprostředně dotkl a podívat se na tento společenský a osobní problém z různých úhlů pohledu:
oběť
vězeň
propuštěný člověk
rodina vězně, zejména dítě
ale i pracovník justice
Na prvním místě je vždy ten, komu někdo ublížil, tedy oběť, a zaslouží si největší pozornost, péči, a náhradu veškeré újmy fyzické, psychické, finanční, společenské a další.
Existují i další oběti sekundární, tedy ti, kdo nic neprovedli, ani jim nikdo neublížil přímo, ale jsou v těžké situaci, protože byli a jsou blízko tomu, co se přihodilo. Jedná se především o děti, které mají tátu, nebo mámu ve vězení. Dítě je neviditelnou obětí zločinu. Až v dospělosti nahlédne, co vlastně prožilo a jak jej to ovlivnilo.
Rodina odsouzeného většinou zažívá sociální propad, je předlužená a rovněž stigmatizovaná.
Hlavní aktéři zločinu – odsouzení a propuštění pachatelé – potřebují velmi mnoho péče. Někdy se to zdá zbytečné a společnost nemá nejmenší chuť investovat do vězeňství a pak do restartu propuštěných na svobodě. Tento pohled je zkreslený a jeho výsledek kontraproduktivní a tím je dnešní vězeňství ve smyslu osobní změny či nápravy jen málo účinné. Sedm z deseti odsouzených se totiž vrací do věznice zpět.
Náš koncert je každoročně jednou z možností, jak se dozvědět více od těch, kdo byli obětí zločinu, nebo byli naopak za zločin potrestáni, od rodin odsouzených, od zaměstnanců věznic a dává možnost nahlédnout, co by bylo dobré zlepšit a co to pro nás všechny vlastně znamená.