Melánie
Vyslyšená modlitba
Když se nad tím zamyslím, vyslyšená modlitba je pro mě něco nádherného, nacházím v sobě klid a pokoj, protože Bohu důvěřuji a věřím, že je, protože pro mě a hlavně pro nás všechny dělá zázraky. Když se modlím, volám k sobě Boha a vím, že mě slyší, takže mu předám všechny své myšlenky, bolesti a starosti. A vím, že se situace, která nastane a nejde vyřešit, tak se zázrakem díky Bohu vyřeší, protože on jediný nás dokáže potěšit, vnášet do našeho života radost. Proto, když se obracím k Bohu s mou žádostí a prosím ho z celého srdce, vždy se to časem splní. Člověk ale musí být k Bohu trpělivý, jako on je trpělivý k nám. Kdyby nebylo Boha, nevím, jaký smysl života bych vedla. Vyslyšená modlitba byla třeba například, když jsem se ocitla v situaci, kdy už jsem si myslela, že už nemám, na čem stavět. Dostala jsem trest 4roky, rodina mě zavrhla kvůli drogám a ocitla jsem se úplně sama. Bůh mi dal takovou moudrost a sílu a vidět to, že život nekončí, že mám ještě pro co žít, že sama na sobě dokážu stavět.
Martina K. S
Jak plánuji svůj první týden po výstupu. Bude to cesta do Chomutova-Jirkova. V případě, že bych byla propuštěna na PP, jela bych domů vlakem a překvapila mamku i dceru. Bylo by to něco úžasného. Protože na ten den čekáme všichni, celá má rodina. V případě pevného výstupu by na mě čekali před branou – přítel, dcera a máma. Tak a teď propuštění jako takové. Po tolika letech strávených ve věznici bych si venku připadala jako „Alenka v říši divů“. Detailně bych prozkoumávala svět za branou. Detaily, které si člověk venku vůbec nepřipouští a neváží si jich. Ale v těch začátcích mi bude oporou právě má rodina. První den po propuštění budu jen doma a samozřejmě obvolám mé dvě tety, aby mne navštívily a také mé blízké, jimiž jsou naši věrní sousedé, kteří jsou opravdu jako naše rodina. K večeru mě s dcerou, které bude příští rok 19let, zachumlám do postele a budu si užívat její přítomnost.
Druhý den v případě, že bude všední den, zavolám do zaměstnání, které budu mít zajištěné a domluvím se na termínu mého nástupu. V případě, že by práce přece jen zajištěna nebyla, musela bych se jít zaevidovat na ÚP a pak bych navštívila kurátora, aby mi pomohl finančně. Ve zbytku dne bych navštívila pro změnu rodinu já.
Třetí den bych jela do Mostu za ředitelkou školy na pohovor, týkající se pokračování v mém studiu – obor sociální činnost. Ve zbytku dne nebo další den bych jela s mým přítelem k jeho mamince a svými kočkami. Což mi připomíná, že jsem se zapomněla zmínit, že mé první kroky budou směřovat k sebrání nějakého koťátka.
Pátý den bych se vracela od mé skoro tchyně a kochala bych se domovem a okolím. Není třeba popisovat další dny, protože bych je zkrátka trávila s dcerou a mamkou.
Gabriela V Největší přikázání
Mk12 -30,31
Mt22 – 37-40
1Kor.13 – 1-13
Mk12 – 25
Když lidé vstanou z mrtvých, nežení se ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.
Největší přikázání Mk12,29: Miluj Hospodina, Boha svého, z celého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Miluj svého bližního jako sám sebe. Většího přikázání nad to není!!
Ježíš odpověděl: První je toto: Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán. Miluj Hospodina, Pána Boha svého celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Miluj svého bližního jako sebe samého. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i proroci.
1Kor.12,27-31
Vy jste tělo Kristovo a každý z vás je jedním z jeho údů. V církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele, potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. Jsou však všichni apoštoly? Jsou všichni učiteli? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení? Dovedou všichni vykládat? Usilujte o vyšší dary!
