Tak abych začal od začátku. Píše se r.2010, kdy jsem se seznámil se svou budoucí přítelkyní Aničkou. Všechno bylo hezké, až bezstarostné, v rodině klid, všichni byli rádi, že jsem si našel hodnou, milou, hezkou, chytrou a hlavně strašně vnímavou holku. Tou dobou jsem chodil na SOU služeb a řemesel v Táboře do 2.ročníku a všechno klapalo, jak mělo. Škola šla a začal jsem se chystat na léto, kdy se konala mezinárodní soutěž kuchařů do 20 let v Nizozemsku. Já díky svým výsledkům na praxi a ve škole jsem se dostal mezi 12 šťastných, kteří měli odjet 13.8. do země zaslíbené. To jsem ještě netušil, že všechno bude jinak, než jsem si plánoval.
Byl krásný den 13.7.,prázdniny v plném proudu a já jsem se rozhodl vzít Aničku k vodě se koupat a prožít pěkný den ve dvou. Dopoledne proběhlo krásně a přišel na nás hlad. Protože jsem tam byl na motorce, tak jsem řekl, že dojedu do Křemše pro nějaké jídlo a že se vrátím za 30min. Takže jsem odjel, a když jsem se vrátil, byla Anička pryč i s věcmi, takže jsem si myslel, že šla ke kamarádce. Zjistil jsem, že tam není, tak jsem jel k ní domů, ale tam nikdo nebyl. Myslel jsem si, že se někde toulá a protože s sebou neměla telefon, tak jsem ji nemohl zavolat. Čekal jsem do 6h večer, jestli se někde neukáže. Neukázala, tak jsem odjel domů. Ve 23.30 mi volal táta Aničky, jestli je Anička se mnou a já, že jsem ji neviděl od 3h. Její táta tedy volal policii a začali ji hledat. Oni mi volali, kde jsem s ní mluvil naposledy a já, že u vody. Začali tedy hledat tam, ale nic nenašli…Já měl samozřejmě strach jako prase a jen jsem doufal, že se jí nic nestalo. Bohužel, o 3dny později mi zavolala kamarádka, že Aničku našli na jezu asi 10km od místa, kde jsme se koupali. Utopila se v důsledku astmatického záchvatu, který ji postihl ve vodě. Takže pro mě v tu chvíli skončilo všechno, pro co jsem žil. Hlavu jsem měl plnou výčitek, že za to všechno můžu já. V tu dobu jsem byl zlý na všechny kolem sebe, všechny jsem nenáviděl a začal jsem CHLASTAT ve velkém. Nejdřív sám a potom s mým nejlepším kamarádem Honzou. Jenže chlast měl úplně opačné účinky, než jsem od toho čekal a já měl čím dále větší deprese a vztek… Ale to není všechno. O 14dní později přišla další zpráva a to že táta Aničky spáchal sebevraždu a zastřelil se v bytě. Za těchto pohnutek jsem konal akci v Trhových Svinech, kde jsem oba zapíjel s bandou kamarádů a kámošek. Ve 2h ráno jsme se vraceli do Českých Budějovic ve dvou autech. Já jsem jel se třemi Gábina 16, Jirka 21, Saša 19let. Když jsme byli 13km od ČB, poslední, co si pamatuji, že nám hodilo auto v zatáčce smyčku…..
Vzbudil jsem se z komatu po 10dnech na JIP v nemocnici a ptal jsem se, co se stalo.. Doktor mi řekl, že jsme měli těžkou bouračku a že z auta zbyla harmonika. Ale největší šok přišel, když jsem se zeptal, jak jsou na tom ostatní. Všichni byli mrtví. Dva na místě a holčina v sanitce. To už bylo na mě příliš,a když mne propustili, neměl jsem ani sílu jít na pohřeb těm lidem. A začal jsem se řezat do rukou žiletkou. Nejdřív to bylo osvobozující od bolesti, která ve mně byla a postupem času to bylo jako povinnost vůči těm mrtvým lidem. V té době mi vůbec nepřišlo divné to, co dělám a proč to dělám. S rodinou jsem přestal úplně komunikovat, ale díky Bohu, že mám svou hodnou sestřičku, která jednou přišla do mého pokoje a viděla mé ruce od krve a běžela za mámou jí to říct. Máma samozřejmě věděla, která bije a objednala mě do FN MOTOL na dětskou psychiatrii. Teď už bylo jasné, že je po soutěži v Holandsku a že mě čeká pobyt mezi blázny v uzavřeném prostoru. Po nástupu jsem nenáviděl mámu za to, že mi to mohla udělat po tom všem, co se stalo. S odstupem jsem samozřejmě rád, že to udělala, protože mě měla ráda. Já s tím svým slepičím mozkem jsem to v té době viděl jinak.
Pravda je, že ty 3 měsíce mě dostaly z těch stavů a poznal jsem tam spoustu úžasných lidí, kteří měli své problémy. Ale jak mi většina řekla, že si nedokážu představit, jaké to je být takovým životním smolařem. Sám jsem si řekl, že jsem prokletý a že kudy projdu, je SMRT v patách a má další zářezy do pažby.
Postupem času jsem začal zase fungovat a smířil jsem se s odchodem těch lidí na onen svět, a že jsou stále se mnou, ať jdu kamkoli. Jednoho dne byly návštěvy a přijela za mnou spolužačka ze základky a jen jí musím poděkovat, že se mnou byla a držela mě v těch zlých časech. Nakonec jsem se znovu zamiloval a jen to mi pomohlo se z toho dostat a posunulo mě to někam jinam. A vím, že Anička chce, abych byl šťastný, ale jen Bůh a já vím, že byla to nejlepší, co mě v životě potkalo. Jen doufám, že se všichni mají dobře a že je Bůh vzal k sobě a otevřel jim nebeský ráj, který si zaslouží.
Bůh ať je milostivý jejím duším a ať mají jen božské radovánky a snad se uvidíme, až se odeberu před Boha a ten mi odpustí moje chyby a pokušení, kterým jsem podlehl……….
Můj týden po propuštění z VTOS
1.den Až dojde na mé propuštění z výkonu trestu, tak sednu na metro a pojedu směrem na Smíchov, kde sednu na autobus do Českých Budějovic. xV Budějovicích na mě nikdo čekat nebude, protože nikomu neřeknu, že mě už pustili. Bude to o to větší překvápko pro lidi, co mě znají. Ale nejdřív pojedu domů, kde nikdo nebude a budu tam žít sám. Nějakou dobu určitě. Až se dám trochu do kupy, poklidím v domě a pojedu za přítelkyní, abych se přivítal s ní i s celou její rodinou, která mě ve VTOS podporovala, co to šlo. Takže určitě večeře, nějaká sklenička, tím pádem zůstanu s přítelkyní přes noc.
2.den Až se proberu z kocoviny, dám se do kupy a vyrazím do centra na Úřad práce, abych se zaevidoval a měl vše v pořádku. Dále půjdu k obvodnímu lékaři, aby věděl, že jsem zpět a dal mě po zdravotní stránce do pohody. Pak mě čeká kurátor, abych od něj dostal pokyny, abych se dostal k penězům, na které mám nárok (nic našemu státu nenechám). Až budu mít kolečko hotové, vydám se do Selesiánského střediska dětí a mládeže, kde se zastavím za lidmi, co to tam vedou a s kterými jsem se stýkal před VTOS a máme spolu dobré vztahy. Odtud pojedu buď domů nebo k přítelkyni.
3.den To se rozjedu do mé bývalé práce a neměl by být problém , aby mě vzali zpět. Pokud to nevyjde, mám pár tipů, které obejdu. Potom si obejdu pár pohledávek u známých a dojdu si nakoupit nějaké oblečení a nějaký dárek pro přítelkyni. Pojedu domů, kde si zapálím krb a budu relaxovat a projíždět internet. Domluvím si pár návštěv a srazů s lidmi, které jsem neviděl těch pár let-. Pak si půjdu uvařit a budu odpočívat u hudby a televize.
4.den Ráno si dám snídaní a pojedu do města, kde nakoupím kytky a pojedu na hřbitov, abych dal kytky lidem, kteří už odešli a kteří byli součástí mého života. Pak odjedu na halový stadion, abych obnovil registraci a mohl zase začít hrát jako dřív. Odtud odjedu za pár kamarády na pivko a nejspíš zůstanu do rána.
5. 6.a 7.den Jedu pro přítelkyni a jedu za sestrou na celý víkend. Dost mě potřebuje, tak ji budu nablízku. Také se spojím s matkou, abych věděl, co dál. Dan
